Občas se to tak nějak samo od sebe vyvine, že se zadaří napsat povedený článek na zajímavé téma a po čase se to opět vrátí jako dobře hozený bumerang. Při bádání ve zdrojích zjistíte, že téma je širší, zaslouží si a i snese – z pohledu čtivosti – dalších pár zajímavých odstavců. A aniž byste měli přesný záměr nebo plán, jednoho krásného rána – pokud jste ranní ptáčci, nebo během jedné vlahé noci, pokud se práci věnujete jako typická sova v době, kdy ostatní ptáčci spí – zjistíte, že píšete seriál. Mně se to přihodilo s tématem spánku, koncem ledna jsem se vás ptal, jestli spíte dobře a v druhém pokračování to byla dokonce již výzva, abyste poslali svou insomnii spát. Ve třetí části jsem se rozepsal o zvířecí klasifikaci lidských chronotypů. Čtvrtý díl našeho nepravidelného seriálu byl věnován důležitosti kvality spánku pro kvalitu našeho života. V pátém dílu jsme slavili Světový den spánku, v předešlém pokračování jsme si posvítili na to, kdy spát a kdy vstát. Osmou část našeho seriálu jsme věnovali několika méně známým způsobům, jak rychle navodit spánek. V devátém dílu jsme řešili vliv úplňku na náš spánek, desáté pokračování bylo cvičením metody 4-7-8 a dnes se podíváme na to, jestli může změna času na zimní ovlivnit náš spánek.

Máme to opět tady, změně z „letního“ na „zimní“ čas – a na jaře obráceně – se zřejmě ještě dlouho v naší zemi a prakticky téměř v celé unii nevyhneme. Pamatujete ještě, proč se to vlastně dějě? A který z těchto dvou časů je ten původní, přírodní a který jsme se rozhodli uměle a nepřirozeně posouvat? A na kýho výra to vlastně děláme, když nám to nedělá dobře?

Kdo za to může?

Nejenom v zemích českých, moravských a slezských, ale ve všech postkomunistických státech se traduje, že zimní čas byl výmysl soudruhů, aby pracující lid v zimě ráno nemusel tolik svítit. Nemá to v podstatě žádnou logiku – vždyť přece musíme o hodinu dřív a déle svítit podvečer…No a soudruzi jsou v tom nevinně, tuto taškařici nevymysleli oni, převzali jsme ji totiž v roce 1979 od vyspělejších evropských zemí, které byli tehdy mimo šedivou ruskou zónu.

Historie změn času v našich končinách je ještě hlubší, poprvé ji naši předkové zažili během první světové války v letech 1916-1918 a později i v letech 1940-1949. A pak změnu ze zimního na letní čas vzali za svou i naši soudruzi před 45 lety a máme to tady až dodnes.

Ale s jednou důležitou změnou: v roce 1999 jsme se připojili k zemím Evropské unie a letní čas u nás trvá 7 měsíců – od konce března do konce října. Den a čas, kdy se v unii a některých dalších evropských zemích mění čas na letní a zimní je nastaven směrnicí o úpravě času z roku 2001. Ano, jde o čistě pragmatickou harmonizační záležitost – ono to totiž bylo tak, že v některých zemích trval letní čas 6 a v dalších 7 měsíců, co byl docela milý chaos.

Pospali jsme si v noci ze soboty na neděli o hodinu déle?

Matematicky, nebo spíše časoměrně ano, protože jsme si kukačky po babičce posunuli o hodinu zpátky a na modernějších časomírách to za nás udělala AI. Ale biologicky ani moc ne, protože většina z nás, kdo zatím ještě nemám totálně rozbitý cirkadiánní vnitřní biologické hodiny a narušený spánkový režim, uléháme přibližně ve stejnou dobu. A podobně i vstáváme – a v případě „noci změny“ jsme tak udělali paradoxně navzdory tomu, že ručičky byly vráceny o hodinu zpět.

A to je problém – a to pořád píši o lidech, kteří to mají cirkadiánně a spánkově-režimně nastaveno tak, jak se patří – protože ráno stáváme v tu naši hodinu a časomíra nám ukazuje, že je o hodnu méně. A večer jsme standardně unaveni v tu naši usínací hodinku – i když nám hodiny říkají, že je ještě brzo…Který inženýr toto vymyslel a proč to již konečně někdo osvícený raz a navždy nezruší?

Co s námi změna času dělá?

Přechod z letního na zimní čas nám tedy opět dělá problémy nejenom se spánkem, usínáním, buzením, únavou a čilostí. On nám opět účinně rozbourává náš biorytmus a pracně vybudované zdravé spánkové návyky. Adaptační doba trvá několik měsíců. A to pořád píši o těch, kdo mají své biologické hodiny seřízeny jakž-takž správně.

Všem ostatním přechod z letního na zimní čas dělá ještě větší problémy. Výjimkou nejsou – kromě znásobení spánkových problémů – problémy se soustředěním, výkonností, metabolismem, ale i bolesti hlavy, dokonce závratě. Tedy klasické příznaky jet-lagu – syndromu při přechodu časových pásem na naší planetě, zejména při delších letech minimálně přes hranici jednoho časového pásma.

Ale při změně času z letního na zimní jsme pořád doma, ve vlastní posteli...Mimochodem, vliv přechodu na zimní čas – s posunem ručiček zpět – je podle lékařů méně bolestný, jako ten, který nás čeká 30. března 2025. To si ručičky posuneme vpřed a mnozí se můžeme těšit na nevolnost, problémy s pamětí a i psychické problémy – popsaná je kupříkladu sezonní afektivní porucha, nebo i deprese.

Co s tím naděláme?

Ne, opravdu nemůžeme všichni sbalit své fidlátka a odstěhovat se do některé ze zemí, kde se na umělé změny času v levelu „zimní-letní“ z vysoka víte co…I když přesídlit se a začít nový život třeba na Islandu může být pro některé docela fajn výzva…

Nepředpokládejme, že na půdě Evropského parlamentu nebo Evropské komise vznikne iniciativa na zrušení v podstatě nesmyslného režimu „zimní-letní“ čas. Protože Evropská unie současný režim nezavedla, jenom ho v roce 2001 harmonizovala a tudíž nemá pravomoc jej měnit. Tu prý mají jenom jednotlivé členské státy unie.

Takže tudy cesta nevede a institucionálního celoevropského zrušení tohoto nesmyslu se zřejmě nedočkáme.

Mimochodem, ten původní, náš – dokonce i nazván Středoevropský – je hádejte který čas? Ten zimní, ten, na který jsme teď přešli.

Mějte pokojné dny i noci

Ján Schneider

foto: pixabay, unsplash