I vám je v tyto mrazivé a pořád ještě krátké zimní dny občas tklivě, teskně až žalostně a něco milého, pozitivního vám chybí? Třeba hřejivé, vřelé, laskavé upřímné lidské objetí, překrásný projev náklonnosti a spolupatřičnosti?

Adventní, vánoční i koncoroční objímací čas je již za námi, do Valentýna je ještě daleko a možná by bylo fajn toto období nějak oživit, zpříjemnit a rozobjímat, že ano?

Něco podobného vrtalo v hlavě před 40 lety někde ve Michiganu mladíku jménem Kevin Zaborney. A vymyslel Národní den objímání.

Kdybych byl v odborné porotě soutěže Svátek roku, určitě bych ho nominoval v kategorii Geniální nápad dlouhodobě přispívající k lidskému dobru.

Z lokálního nápadu globální fenomén

Traduje se, že otci Národního dne objímání, který ve běhu času vystudoval psychologii a stal se reverendem, prý ani ve snu nenapadlo, že se jeho milý nápad ujme. Až tak, že dnes, po 40 letech můžeme beze přehánění mluvit o globálním fenoménu.

A popravdě není divu, že se z Národního dne objímání postupně stal Mezinárodní den. Vždyť nápad je to vskutku geniální, doslova z něj sálá dobro a absolutně nemá problém oslovit lidi kdekoliv na zeměkouli.

Kevin Zaborney chtěl Dnem objímání vnést do lidských životů více lásky a laskavosti a je jistě hrdý na to, že se mu to vrchovatě podařilo. Dnes se Mezinárodní den objímání slaví v 80 zemích naší planety, zvlášť oblíbeným je v Severní Americe a Evropě.

„Národní den objímání začal před 40 lety jako jednoduchá připomínka lidského spojení. Ve světě, který je rozdělenější a digitálně vzdálenější než kdy předtím, má toto poselství dnes větší význam než v roce 1986.“  Kevin Zaborney, MDiv, QIDP

 

Není každý objímač…

…anebo objímačka a neobjímá každého, koho potká hned na prvou namísto pozdravu. A ne každému je objetí od jiných, klidně i blízkých lidí příjemné. Na tento fakt od počátku až do dnešních dní upozorňuje i autor a zakladatel Dne objímání Kevin Zaborney.

Takže když se chystáme kohokoliv obejmout, měl by na to být připraven, neměli bychom ho pokusem o objetí zaskočit. Dá se to udělat úplně jednoduše: „výměnou souhlasů“.

Pokud tedy u kohokoliv, u koho si nejsme jisti, jak je na tom s objímáním, dostaneme na otázku: „Můžu tě obejmout?“ kladnou odpověď, máme potvrzeno, že objekt našeho objímání s tím nemá problém. A můžeme ho v pohodě obejmout.

Bez toho, abych nějak spoileroval, musím předeslat, že klíčová otázka: „Můžu tě obejmout?“ aktuálně nečekaně, a i vtipně rezonuje ve vskutku vydařené dvojce animáku, který právě běží v našich kinech. Vřele doporučuji, s dětmi nebo vnoučaty se můžete nejenom výborně pobavit, ale taky si leccos důležité o vzájemné pomoci a vztazích uvědomit.

 

Objímání není jenom příjemné gesto…

…a konejšivá forma fyzického kontaktu. Patří mezi nejstarší formy lidské komunikace. Objímání se vyvinulo pradávno u našich prapředků evolucí sociálních a haptických – dotykových projevů. Objímání se postupným vývojem stalo důležitým formovatelem silných sociálních vazeb, bezpečí a důvěry mezi lidmi.

Objetí – ano, to obyčejné lidské objetí – má kromě výše popsaných přínosů i další, týkající se našeho duševna i fyzična. Lidé, kteří si pravidelně dopřejí objetí se svými blízkými, rozdávají je i přijímají, jsou do jisté míry chráněni zejména před negativními důsledky nadměrného stresu, úzkostmi nebo depresemi.

Objetí je lék

Když někoho obejmeme, spouštíme v našich tělech mechanismy a procesy, které nám přináší vskutku pozitivní benefity.

Odborníci tvrdí, že objetí je nejrychlejší způsob, kterým dokážeme zvýšit hladinu oxytocinu – legendárního „hormonu lásky“ – v našich tělech. Jeho účinky jsou vskutku pozoruhodné:

• zklidnění nervového systému a podpora pozitivních emocí
• snižování krevního tlaku a srdeční frekvence, což je klíčové při pocitech úzkosti
• snižování hladiny stresového hormonu kortizolu
• podpora pocitů sociálního propojení a sounáležitosti mezi lidmi
• podpora imunitního systému
• zlepšení kvality spánku

Ale pozor: vše popsané zafunguje jedině tehdy, když objetí neodflákneme a neodbydeme ho za pár vteřin. Dejme našim tělům a hormonům čas, aby během objetí zafungovaly tak, jak je potřeba a objímejme se minimálně 20 vteřin.

Objetí můžeme směle považovat nejenom za přirozený, jednoduchý, nenáročný, a přitom vysoce efektivní způsob, jak budovat a utužovat vztahy.

Objímání nám všem taky pomáhá zlepšit naši psychickou i fyzickou pohodu. Což v dnešní rozviklané a náročné době potřebujeme více než kdy jindy.

Objímejme tedy vždy, když to tak cítíme a potřebujeme. A když to i ti, které chceme objetím obdarovat a potěšit, pociťují stejně. A darujme a přijímejme obejmutí nejenom v Den objímání. Snad bychom mohli zkusit užívat tento bytostně lidský, laskavý lék – a zároveň jím léčit – každý den. Klidně i vícekrát.

Můžeme si přitom nechat poradit od moudrého Kevina Kellyho:

„Vždy, když někoho obejmete, uvolněte náruč jako poslední.“

Dny plné láskyplných objetí přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels