Kde jsou ty klíšťata?

Tento způsob léta…zdá se mi poněkud nešťastným…

Společně s mistrem Hrušínským by si takhle letos mohly povzdechnout všechna klíšťata žijící v našich luzích, hájích, na lukách, zahradách či v parcích.

Střídání tropických veder a deštivých chladnějších dnů jim totiž tuze nesvědčí. Nejvíce se totiž těmto parazitům daří a jsou aktivní zejména tehdy, když je venku ani moc horko a sucho a zároveň ani moc chladno a vlhko.

Pokud máte taky velkou zahradu, kterou musíte kosit malotraktorem, anebo jste outdoorový typ, určitě jste i vy zaznamenali, že klíšťat je letos jaksi méně, než obvykle. To ale není důvod na polevení v ostražitosti a vysazení preventivních opatření.

Pojďme si společně zopakovat vše, co je v souvislosti s klíšťaty důležité.

Prevence je základ…

…a prevence je vždy lepší, než léčba – tyto lékařské a preventistické rčení platí u klíšťat tuplem.

Všichni víme, že tito malí nebezpeční krvežízniví parazité žijící v našich končinách přenášejí – kromě jiných, méně nebezpečných a méně častých nemocí – zejména klíšťovou encefalitidu a lymeskou boreliózu.

Abychom se zdárně vyhnuli infikaci těmito nebezpečnými onemocněními, musíme dbát na dodržování preventivních pravidel a opatření.

Na rozdíl od lymeské boreliózy, která má bakteriální původ a je léčitelná antibiotiky, má klíšťová encefalitida virový původ. Což znamená, že máme naštěstí k dispozici vakcinaci.

Ta je v naší zemi pro věkovou skupinu 50+ hrazena z veřejného zdravotního pojištění, včetně přeočkování. Pro ostatní věkové kategorie včetně dětí jsou u všech zdravotních pojišťoven k dispozici různé způsoby částečné úhrady v rámci preventivních programů.

V každém případě je vakcinace na vážné zvážení, vždyť kolem tisícovky za jednu dávku opravdu není suma, která by kohokoliv nás zruinovala. A ve srovnání s nákladní léčbou a možnými celoživotními zdravotními důsledky tohoto nebezpečného onemocnění je to opravdu směšná částka.

Nespecifické preventivní strategie

Kromě specifické prevence – vakcinace v případě klíšťové encefalitidy – máme k dispozici celou škálu nespecifických preventivních strategií.

Píšeme o nich každoročně a budeme i nadále. Vždyť Česká republika pořád obsazuje popřední místa v evropských řebříčcích výskytu lymeské boreliózy a klíšťové encefalitidy.

A problém opravdu není v tom, že by si klíšťata z nějakého neznámého důvodu oblíbili naši zemi, respektive naši krev. Problém je jednoznačně v zanedbávání prevence.

Pojďme si ji zopakovat.

• pokud nemusíme, nepohybujme se v oblastech, kde se klíšťata vyskytují
• když se v těchto oblastech pohybovat musíme, nebo si nemůžeme pomoci a pohybovat se tam chceme, aplikujme repelenty, klidně i na celé tělo, ale zejména na nohy od podrážek bot po kolena
• klíšťata totiž na nás „neskáčou“ seshora, ale číhají na koncích stébel trav nebo na spodních větvičkách či listech keřů
• do přírody nosme vhodný oděv s dlouhými rukávy i nohavicemi a ideálně světlý, abychom na něm klíšťata dobře viděli
• vždy po návratu z přírody, parku nebo i zahrady se svlékneme donaha a důkladně vytřepeme oděv – ne vevnitř, ale na dvoře, balkóně nebo terase
• následuje důkladná prohlídka celého těla, klíště totiž dokáže putovat po našem oděvu i těle klidně až do vlasů
• po opravdu důkladné prohlídce celého těla, ideálně za asistence partnera či partnerky se musíme vysprchovat
• a nakonec pro jistotu důkladnou prohlídku celého těla opakujeme i ráno

Jak odstranit přisáté klíště

Podle expertek a expertů Státního zdravotního ústavu dokáže klíště vytáhnout prakticky každý. A opravdu s tím nemusíme zdržovat zdravotnice a zdravotníky na pohotovostech. Ti mají přece jiné, akutnější starosti.

Postup je následovný:

1. po každém pobytu v přírodě se důkladně prohlédněme, riziková místa jsou: podkolenní jamka, třísla, podpaží, za ušima, u dětí také ve vlasaté části hlavy
2. mějme na paměti, že každé klíště je potenciálně infekční a tak s ním i zacházejme
3. odstranění klíštěte zbytečně neoddalujme, s dobou přisátí se zvyšuje možnost infekce
4. pomůcky pro vytažení klíštěte: pinzeta, kleště, háček, speciální karta
5. klíště na pokožce nedezinfikujeme a pomocí pinzety klíště uchopíme co neblíže pokožky
6. kývavými pohyby klíště odstraníme, nevytáčíme
7. místo přisátí důkladně vydezinfikujeme a další měsíc sledujeme (v případě, že se vytvoří červená zvětšující se skvrna, vyhledáme lékařskou pomoc – praktický lékař, dermatolog)
8. pokud klíště nechceme vyšetřovat na případné bakteriální a virové infekce zlikvidujeme ho
9. klíště nemačkáme mezi prsty, nedrtíme, nezapalujeme
10. klíště zabalíme do papíru a spláchneme do záchodu

Kde jsou ty klíšťata? Téměř všude!

Tedy, když je venku počasí, které mají rádi a ve kterém jsou aktivní. Již řadu let neplatí, že přisátá klíšťata si můžeme donést domů zejména po dovádění na lukách. A v nadmořské výšce tak do 600 m. n. m. Dnes tyto malé nebezpečné potvůrky žijí dokonce i ve vyšších nadmořských výškách nad 1 100 m. n. m.

Klíšťata na nás číhají opravdu všude, kde roste tráva nebo křovinaté porosty. Kromě luk a listnatých nebo smíšených lesů taky v parcích, lesoparcích, zahradách a i na hřbitovech.

V den psaní tohoto článku byla podle Indexu aktivity klíšťat Českého hydrometeorologického ústavu na většině území střední a v některých oblastech mírná aktivita klíšťat. Což se ale může kdykoliv a i kdekoliv změnit. Mějme se tedy na pozoru a buďme ostražití.

Pohodové léto přeje

Ján Schneider

Foto: Erik Karits, pixabay