Jak můžeme čelit cestovní nevolnosti?

Školních i rodinných výlety a dovolené jsou opět tady a mnozí opět řešíme prevenci i léčbu cestovní nevolnosti. Ta dokáže pořádně vytrápit nejenom mnohá dítka, ale i dospělé cestovatelky a cestovatele.

Od dětství víme, že když cestu autem nebo autobusem s mnoha zákrutami, stoupáními, klesáními a jinými kinetickými nepříjemnostmi nezvládáme bez nevolnosti, je třeba včas před cestou užít kouzelnou pilulku.

Máme kromě léků – díky za ně – i další možnosti, jak cestovní nevolnosti předcházet a zvládat ji?

Proč se nám to děje?

Cestovní nevolnost nás může potrápit nejenom při cestování čímkoliv, co má kola, ale prakticky ve všech možných typech dopravních prostředků.

Je to totiž jeden z druhů kinetózy. Stavu, kdy mozek dostává protichůdné informace z našeho rovnovážného systému – vnitřního ucha, očí i nervů ve svalech a kloubech.

Typickým „trpícím“ příkladem je dítě sedící v dětské autosedačce bez toho, aby vidělo z okna. Nebo starší dítě, které v autě čte knihu nebo má oči přilepené na displeji smartu či tabletu.

Jejich vnitřní ucho vnímá pohyb, oči a tělo ale ne. Mozek tyto informace vyhodnocuje chybně a spouští obranný mechanismus, běžný například při otravě jídlem. Výsledkem je silný pocit žaludeční nevolnost, závrať, dítě zbledne, zaleje jej studený pot a zvrací. Následuje únava a ztráta chuti do jídla.

Proč nám v autech neblinkají miminka?

Cestovní nevolnost zpravidla a nejčastěji trápí děti od 2 do 12 let. Miminka jsou při cestování obvykle v pohodě z jednoduchého důvodu: rovnovážný systém v mozku se vyvine až kolem dvou let věku.

Dítka ve věkové skupině 2 až 12 let jsou ale na kinetózu obzvlášť náchylné. A když dorostou do puberty, blinkají nám již v autech, autobusech, vlacích, letadlech, koších balonů a na lodích zřídka.

Ano, i v teenagerském a dospělém věku existují výjimky, kterým bývá v dopravních prostředcích nevolno.

Je zajímavé, že ne všechny děti nejrizikovější věkové skupiny kinetózou trpí, co mohou potvrdit všechny učitelé a učitelky a vedoucí školních výletů. A neméně zajímavé je i to, že nevíme, proč je to tak.

Co s tím naděláme?

Klasický kinedryl a sáček známe všichni, máme ale k dispozici více možností prevence a léčby.  

Preventivní metody

Pokud víme, že dítě cestovní nevolností trpí, trápení můžeme předejít podáním léku hodinu před cestou. Léky proti cestovní nevolnosti, volně dostupné bez receptu v lékárnách, by měly být součástí každé cestovní lékárničky.

Musíme ale počítat s tím, že tyto léky mohou způsobit únavu.

• samozřejmostí je nekonzumovat před jízdou vydatné a těžká jídla, je třeba upřednostnit něco lehčího a lehce stravitelného
• ani opačný extrém – cestování o hladu – nezabrání kinetóze
• zabezpečme na cestování vhodné – malé a lehké – občerstvení a dostatek tekutin
• dostatek čerstvého vzduchu nebo funkční klimatizace taky pomáhá
• zabezpečme, aby se děti během cesty bavily jinak než čtením nebo scrollováním internetu
• pokud plánujeme delší cestu, ideální je vyrazit večer – spící cestující kinetózou netrpí
• při plánování itineráře je žádoucí vyhýbat se klikatým a hornatým úsekům, ideální jsou dálnice a rychlostní cesty
• když už musíme přes horský průsmyk, zvládejme zákruty a převýšení pomaleji a plynuleji
• nezapomínejme na časté přestávky, čerstvý vzduch a přirozený pohyb – chůze – dělají s kinetózou zázraky

Léčebné metody

Léčba kinetózy je symptomatická – zmírňujeme její příznaky. Kromě pytlíku na zvracení pomáhá taky:

• přiložení něčeho studeného na čelo, dokud nezastavíme
• po zastavení nechme postihnutého vystoupit a projít se
• nebo si může na pár minut lehnout se zavřenýma očima

Pro mnoho dětí a i některé dospělé je delší jízda autem super zážitek. A pro mnohé další je nepříjemným utrpením. Pokud nezanedbáme prevenci a jsme důkladně připraveni i na propuknutí cestovní nevolnosti, dokážeme jízdu i kinetózu zvládnout relativně v pohodě.

Pohodové cesty a bezpečné dojezdy do cílů přeje

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels, unsplash