Taky rádi žvýkáte? Nic proti, vždyť důkladné, dostatečné a správné žvýkání jídla je jedno z pravidel zdravého stravování, sice je samozřejmě důležité, co, kolik a jak často jíme, ale nesmíme zapomínat i na to, jakým způsobem to děláme. O tom někdy příště, dnes si pojďme společně posvítit na žvýkání nesouvisející s konzumací, ano, na žvýkání žvýkaček. Napadlo vás někdy zamyslet se nad tím, jestli je tato činnost, kterou většina z nás dělá od dětství, opravdu zdravá? A je aplikace obecně známého pravidla: „jedna žvýkačka po každém jídle“ zdraví prospěšná, nebo nikoliv? A vůbec, potřebujeme vlastně žvýkat žvýkačky a není se žvýkáním spojeno více nástrah, než benefitů?

Žvýkáme již od nepaměti

Začněme třeba ekologicky: žvýkavci a žvýkavkyně žvýkaček – čest výjimkám – vyžvýkané žvýkačky kudy-tudy plivají a lepí a v některých velkoměstech je to již poměrně závažný environmentální problém. Nekompromisním a ultimátním příkladem nám všem jde dnes snad nejčistší megalopolis na světě – Singapur, kde jsou žvýkačky zakázány již od roku 1992. Jedinou výjimkou je, pokud máte žvýkání žvýkačky předepsané lékařem pro terapeutické účely.

Žvýkačky žvýkáme už tisíce let, na severu Evropy naši vikingští předkové přežvykovali kousky pryskyřice různých stromů. Zatím nejstarší žvýkačku na světě se stopami zubů teenagera z doby kamenné našli archeologové v západním Švédsku. Má úctyhodných 9 000 let a byla vyrobena z pryskyřice smíchané s medem.

Čistě přírodní žvýkačky znali i dávní Mayové, Egypťané či antičtí Řekové. Žvýkání pryskyřic ze stromů nebo jiných přírodních žvýkaček připisovaly všechny žvýkající národy a kultury – kromě osvěžení dechu – i léčivé účinky.

Jestli jste si tipli, že žvýkačky, jak je známe dnes jsou vynález zpoza veliké louže, strefili jste se. První komerčně vyrobená žvýkačka prodávaná v Maine od roku 1848 byla ze smrkové pryskyřice, první patent na stroj vyrábějící žvýkačky byl v USA zaregistrován v roce 1871.

Do Evropy pronikli žvýkačky během 1. světové války, kdy byly součástí přídělů amerických vojáků. Ti se přičinili o globální reklamu amerických žvýkaček i během 2. světové války. Po ní poptávka po žvýkačkách stoupla natolik, že bylo potřeba základní ingredienci – přírodní pryskyřici chicle, získávanou ze stromu zapota obecná, původem z Venezuely – nahradit umělými náhražkami. 

O škodlivosti žvýkání

Pojďme si popsat, jakými způsoby nám může žvýkání žvýkaček uškodit. Protože opravdu může. Navzdory tomu, že téměř všichni žvýkáme žvýkačky od dětství a drtivá většina z nás to považuje za běžnou neškodnou součást žití, může tento zlozvyk způsobit vážné problémy s čelistí a zuby.

Zubní lékaři i dentisté v tom mají jasno: považují žvýkání žvýkaček za parafunkční, tedy nesouvisející se žádnou biologickou funkcí úst a žvýkačky žvýkáme prakticky jen pro žvýkání samotné. Žvýkání je pohyb našich čelistí, který nám s pomocí zubů pomáhá potravu rozžvýkat na menší kousky tak, abychom ji mohli lépe spolknout. Tento čelistní pohyb zajišťují temporomandibulární klouby, svaly a vazy, nacházející se na obou stranách obličeje těsně přes ušima.

Žvýkání je tedy proces související s přijímáním potravy a žvýkáme-li žvýkačku, toto žvýkání nemá žádnou funkci související s přijímáním či zpracováním potravin, pitím nebo mluvením, je tedy oprávněně odborníky považováno za parafunkční návyk.

Pravidelné, nadměrné, případně až neustálé žvýkání žvýkaček může způsobit až poruchy temporomandibulárního kloubu s těmito příznaky:

• pukání či „klikání“ jednoho nebo obou temporomandibulárních kloubů
• bolesti hlavy
• bolesti čelisti a zubů
• zlomení zubu

Problém je taky v tom, že opotřebování či poškození temporomandibulárního kloubu a na něj napojených svalů a vaziv může způsobit až změnu polohy čelisti či její „zaseknutí“ v krajních polohách. Proto každý, kdo měl z jakékoli příčiny tyto čelistně-kloubní problémy, by se měl zcela vzdát žvýkání žvýkaček. Každý, kdo je zatím neměl, nechce mít a hodlá žvýkačky žvýkat nadále, by měl ve vlastním zájmu tento zlozvyk redukovat na méně než 15 minut denně.

A co cukr?

Až přibližně 100 let po zahájení komerčního prodeje žvýkaček, v 50. letech minulého století začali zubní lékaři bít na poplach, že cukr přidaný do žvýkaček způsobuje zubní kaz. Tedy díru v zubní sklovině erodované kyselinou, která je produktem rozkladu cukrů v naší ústní dutině bakteriemi, které se v ní nacházejí.

Přestože už od 60. let minulého století jsou běžně dostupné žvýkačky bez cukru s umělými sladidly, stále jsou v prodeji i ty s cukrem. Pokud tedy musíte žvýkačky žvýkat, tak nejen s mírou – maximálně 15 minut denně, ale vybírejte ty bez cukru. Nebudeme radši řešit, jaké náhradní – čti chemické – sladidla jsou ve žvýkačkách bez cukru.

Tady se musíme obloukem vrátit na začátek tohoto článku a v čase asi tak 9 000 zpátky: i ten vikingský teenager z doby kamenné si do pryskyřicové žvýkačky přece přidal med. Protože věděl, že žvýkání naturální pryskyřice by bylo možná hustý, ale zároveň i hnusný. Princip je stejný jako u kakaa nebo čokolády – bez cukru nebo náhradních sladidel by to nebyla velmi poživatelná pochutina, ale spíše nechutina. A mimochodem, navzdory tomu, že žvýkačky nekonzumujeme, ale jenom vyžvýkáme a vyplivneme, jsou zařazeny hádejte, do které kategorie potravin? Inu mezi sladkosti…  

Nejznámější žvýkačkové mýty

Poměrně běžně tradované tvrzení o podpoře lepšího zdraví ústní dutiny žvýkáním žvýkaček je téměř na 100% mýtus. Pokud ignorujeme čelistní popsaná výše a předpokládáme, že žvýkáme jen žvýkačky bez cukru, nadprodukce slin jako důsledek žvýkání může odstraňovat zbytky jídla a neutralizovat kyseliny produkované bakteriemi v ústech. V žádném případě to však neznamená, že máme žvýkačky žvýkat po každém jídle jako alternativu pravidelného čištění zubů zubním kartáčkem, pastou a dentální nití.

Do bájné, mýtické rodiny žvýkačkových mýtů můžeme bezesporu zařadit i ten, že žvýkání žvýkaček působí proti stresu. Neexistuje žádný seriózní, vědou podpořený konkrétní vědecký důkaz významného vlivu žvýkání žvýkaček na duševní zdraví. Spíše bychom mohli zaostřit pohled směrem k závislostem, protože zlozvyk žvýkání žvýkaček se látkovým závislostem v mnohém podobá.   

Specialitou jsou nikotinové žvýkačky jako doporučovaná metoda odvykání od nikotinismu, tedy závislosti od nikotinu. 6výkání nikotinových žvýkaček je sice funkční řešení, je třeba ale racionálně zvážit míru, možná balanc jejich přínosu a vedlejších účinků souvisejících s procesem jejich žvýkání. Je tedy vhodné přejít na jiné strategie odvykání od nikotinové závislosti.

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels