Tropická vedra nás vyhánějí k vodě, na co si dát pozor při letním koupání?

Letos se ani velmi nemusíme hnát za letními vedry do jižních zemí, vždyž teploty nad 40°C vážně nejsou zdravé a když nám postačí i naše české přírodní koupaliště, rybníčky, řeky a bazény, máme vyhráno. Pokud ale nemůžete přežít léto bez moře, letošním hitem a jasným trendem následujících let jsou severnější destinace, kde se dá ještě jakž-takž užívat letní dovolená bez újmy na zdraví. Protože navzdory tomu, že letošní léto je nejenom u nás, ale globálně nejteplejší, nebo spíše nejžhavější v historii, reálným faktem je i to, že každé následující bude ještě teplejší. O příčínách a dalších důsledcích klimatické krize možná někdy jindy, dnes si zopakujme, jaké nástrahy na nás číhají během letního koupání u nás doma, tedy na koupalištích a přírodních vodních plochách.

Co všechno na nás může ve vodě číhat?

Když se do toho vnoříme po hlavě v snaze najít příčiny rizik koupání společné pro všechny vodní plochy, máme hned jasno: žádná vodní plocha, žádná voda v ní není a ani nemůže být na 100% čistá. Nemusí to však znamenat, že není vyhovující či vhodná na koupání.

Odborníci každé léto bijí na preventivní tamtamy, protože v přírodních vodních nádržích a plochách můžeme být ohroženi toxiny sinic, ve všech typech vod se mohou vyskytovat pro člověka patogenní mikroorganismy. Nejčastěji jde o původce črevních nákaz, virusy nebo bakterie, ale i parazity, mikroskopické houby, plísně, kvasinky a také výlučky lidí i zvířat. V bazénech se navíc mohou šířit plísňová onemocnění kůže.

Buďme ostražití, odpovědní i ohleduplní

Kromě provozovatelů koupalisť, kteří jsou zodpovědní za hygienicky vyhovující parametry vody určené na koupání, ale i přilehlých prostor koupališť, včetně sprch a šaten, je klíčová odpovědnost na nás. Každý, kdo si váží své zdraví by se měl bez kompromisů vyhýbat vodním plochám, kde je koupání doslova zakázáno, včetně těch, kde jsou výstražné tabule informující o tom, že koupání je na vlastní riziko.

Krom toho vůbec není zdravé koupat se ve vodních plochách, které jsou evidentně znečistěné a i těch, v blízkosti kterých se vyskytují volně žijící zvířata – včetně vodního ptactva, ale i domácí zvířata. Upřímně: vlezli byste do svého bazénu, ve kterém se řachtá cizí pes bez obojku, nebo divoká kachnička?

Nejenom ve volné přírodě, ale i v bazénech umělých koupališť nevstupujte do vody, která zapáchá a má odpudivou barvu. Pokud je na stěnách bazénu a jeho dně slizovitý povlak, nekoupejte se v něm.

I v bazénech koupališť, kde je voda dezinfikována, upravovaná a vyměňována je nevyhnutné dodržovat pokyny provozovatelů a zásady hygieny při koupání. Mějme na paměti, že důkladné sprchování před vstupem do bazénu a taky po ukončení koupání snižuje riziko kontaminace až desetinásobně.

Přioritně je nevyhnutné chránit před riziky koupání děti, které mají méně odolnou imunitu a v principu platí, že bychom měli i my dospělí dělat a nedělat v bazénech to, co dětem zakazujeme. Včetně pití vody, ve které se koupou stovky jiných lidí a dětí.

Odpovědnost spočívá i v ohledupolnosti vůči ostatním koupajícím se, nesmíme zapomínat na to, že kromě toho, že se můžeme kontaminovat vodou, i my můžeme vodu kontaminovat. Pro každého, kdo má nakažlivé kožní nebo dokonce průjmové onemocnění, je koupání ve veřejných bazénech tabu.

Kde všude se můžeme, a často i nemůžeme koupat?

Možná se budete divit, ale vodní plochy, ve kterých se lidé koupu jsou rozděleny podle zákonného statusu konkrétní lokality.

Přírodní koupaliště jsou místa pro koupání, kde si provozovatel vzal zodpovědnost za kvalitu vody, její jakost nechává pravidelně sledovat a kontrolovat hygieniky na své náklady a zabezpečuje další služby na břehu. Povinnosti provozovatelům stanovuje zákon, jde zejména o zběr odpadků, provoz toalet, údržba ploch na koupališti a často také sprchy a převlékací kabiny. Obvykle se na nich vybírá i vstupné. Pokud kvalita vody na přírodním koupališti není vyhovující, hygienici můžou zakázat její používání.

Koupací plochy, nebo povrchové vody využívané ke koupání bez provozovatele jsou významné koupací oblasti, které větší množství idí pravidelně využíbá na koupání. Tyto vodní plochy jsou pod dohledem hygieniků a jsou na seznamu sledovaných míst. Běžný člověk na mnoha z nich prakticky nemusí ani poznat rozdíl od přírodního koupaliště, klíčový rozdíl je nevybírání vstupného a menší vybavenost, která není předepsaná zákonem. Čestnost a rozsah sledovaných ukazovatelů jakosti vody je prakticky stejný, jako na přírodních koupalištích. Připřekročení limitů, kdy hrozí ohrožení zdraví jsou hygienici povinni vydat zákaz koupání.

Ostatní vodní plochy jsou ty, které nejsou koupalištěmi ve volné přírodě nebo koupacími oblastmi. V podstatě se můžete koupat prakticky kdekoli, kde to není zakázáno – ale pozor, na vlastní riziko. Kvalita vody z pohledu využití pro vodní rekreaci a koupání není na těchto vodních plochách nikým kontrolována. Koupání je na vlastní riziko a zodpovědnost za koupání dětí zde nesou rodiče.

Umělá koupaliště jsou všechny kryté bazény a většina venkovních bazénů, pokud je v nich vody upravována. Požadavky na jakost vody jsou na těchto koupalištích přísnější, než u přírodních koupališť. Provozovatelé koupališť mají zákonnou povinnost upravovat a taky kontrolovat vodu tak, aby odpovídala stanoveným předepsaným kriteriím.

Jakost vody na koupalištích ve volné přírodě i na sledovaných koupacích oblastech monitorují hygienici v koupací sezoně, která je zákonem definovaná jako „zpravidla období od 30. května do 1. září nebo období, během něhož lze očekávat velký počet koupajících se osob.

Dávejte na sebe i své děti či vnoučata při koupání pozor, užívejte pohodové a ničím nezkazené léto.

Ján Schneider

foto: pexels