Současná „virtuální dietologie“, které se kudy-tudy po sociálkách a jiných zákutích virtuálního všehomíra věnuje prakticky leckdo bez jakéhokoliv vzdělání, kvalifikace a zkušeností souvisejících s tímto exaktním oborem, nás často doslova atakuje „potravinami zabírajícími na všechno.“ Pokud bysme ale jejich „účinky“ konfrontovali s vědeckými důkazy, nenalezneme zhola nic, co by je potvrdilo. Proto je i v této oblasti mimořádně důležité, odkud čerpáme informace a do jaké míry máme jistotu, zda jsou pravdivé, ověřené a mají vědecké, medicinské a dietologické opodstatnění. Své polínka do věčného ohýnku osvěty postavené na vědecky ověřených faktech jsme se proto rozhodli přikládat i my v našem seriálu o superpotravinách.

Již jsme se věnovali skořici, zázvoru, kakau, melounu, červené řepě, medu, tykvi, ovesným vločkám, kefíru, kysanému zelí, zelenému čaji, soli, batátům a bramborám.

Dnes si společně pochutnáme na banánech.

Taky jste jako děti chtěli žít v zemi, kde stačí vylézt na nejbližší strom a utrhnout si něco dobrého k snědku, třeba banán? Starší a pokročilí pamatují – a někteří z nás i připomínají mladším, kteří to nezažili – doby, kdy u nás nebyly banány na pultech vůbec samozřejmostí a s dalšími tropickými plody byly takřka nedostupné. Buďme tedy rádi, že dnes máme možnost koupit si banány prakticky kdykoliv během roku a to je dobře, protože hned z několika důvodů patří mezi superpotraviny.

Odkud se banány vzaly?

Experti na botanickou historii v tom mají jasno, původ banánovníku není opraden žádným mýtickým tajemným předivem. Banánovníky patří mezi nejstarší rostliny pěstěné lidmi, historie „domestifikace“ banánů má prý kolem 10 000 let.

Banány, které mlsáme dnes, mají původ v jihovýchodní Asii a do zemí Latinské Ameriky a Afriky, které jsou největšími exportéry banánů, se banánovníky dostali poměrně komplikovaně.

Spletité putování banánů

Původní druh, „praotec“ všech banánovníků rostl v džunglích Papuy-Nové Guineje, odkud putovaly banány přes Filipíny a Čínu do Asie. Kolem dvanáctého století Hedvábnou stezkou doputovaly banány do Palestiny, odkud je arabští kupci postupně rozšířili do Afriky a Španělska.

Španělé začali banány pěstovat v 15. století na Kanárských ostrovech, kde se banánovníkům začalo dařit pro příznivé klima. Z kanárských ostrovů byli banány převezeny nejprve Španěly do Mexika, do Brazilie je dovezli portugalští kolonisté. A trvalo jenom pár století, neže se banánovníkové plantáže rozrostly i v dalších středoamerických zemích.

Z původně lokální potraviny i technické plodiny – listy i stvoly měli i doposud mají mnohé využití – se banány stali postupně v 18. – 19. století stali globálním fenoménem.

Je banán ovoce?

Botanicky vzato banánovník není strom, ale poměrně vzrostlá nedřevnatá rostlina, přesněji jedna z největších bylin. S typickým vzrůstem stromu – obvykle 2-4, ale klidně i do 15 metrů. Takže pokud za ovoce pokladáme plody stromů, banán není ovocem, protože je plodem byliny.

Proč právě banány?

Zajímavý je i původ názvu banánů, původně jim přischlo jméno „platanos“ a navzdory tomu, že to zní španělsky, rodokmen pojmenování je řecký. Banánovníky mají široké, ploché listy, což vystihuje řecké slovo „platus“ – plochý.

Slovo banán má zase arabský původ, „banan“ znamená v arabštině „prst“ a je tu také jistá podobnost…V každém případě toto pojmenování rozšířili nejdříve afričtí otroci na plantážích v Brazilii, slovo se postupně ujalo i v Evropě – kromě Španělska, kde banány stále znají pod jménem „platanos“.

Odkud jsou banány, které kupujeme u nás?

Banány jsou jednou z nejdůležitějších zemědělských komodit, objem finančních prostředků „točících se“ kolem jejich pěstění, distribuce a prodeje řadí globální byznys s banány na třetí příčku za pšenici a kávu. Do Evropské unie se banány dovážejí především z iberoamerických zemí, zejména z Ekvádoru, Kolumbie, Kostariky, Guatemaly, Panamy a Belize.

Ale kupříkladu Francie dováží banány z Pobřeží Slonoviny nebo Surinamu a možná se budete divit: na evropských pultech můžeme najít i banány s označením Made in France. Nerostou ale někde na francouzské riviéře, ale na francouzských karibských ostrovních enklávách Martinik a Guadeloupe. Největším evropským pěstitelem banánů je Španělsko, všechny španělské banány však pocházejí z plantáží na Kanárských ostrovech. Ty skutečně opravdové evropské banány rostou v Řecku a na Kypru.

Dlouhá cesta z trsu na pult

Banány dovážené do Evropy z Latinské Ameriky se sklízejí nezralé, zelené a dozrávají během cesty a skladování, což poměrně významně snižuje jejich kvalitu i nutriční hodnotu.

Kvalita, konzistence a typicky jemná nasládlá chuť a vůně banánů je závislá zejména na teplotě, při které dozrávají. Ideální je samozřejmě přirozené dozrávání v tropických teplotních podmínkách přímo na banánovníku. Takové banány si můžete dopřát přímo v zemích, kde přirozeně dozrávají – kupříkladu na Kanárských ostrovech zjistíte, že tamější platanos jsou sice banány, ale podstatně sladší a chutnější jak ty, které kupujeme u nás.

Většinou se ale banány sklízejí nezralé a dozrávají během skladování a přepravy a příliš nízká teplota jim nedělá dobře. Schválně, viděli jste někdy banán zapomenutý v zimě ve studené spižírně nebo lednici? Zešedne až zčerná a zkazí se. Proces dozrávání nezralých banánů během jejich cesty přes Atlantik je poměrně sofistikovaný, aby dlouhou cestu vydrželi a nezkazily se. Což se ale podepíše nejenom na jejich chuti, ale i nutriční hodnotě.

Když na pultech supermarketu nebo klidně i malého obchůdku u vás v ulici nalezenete banány s označením „bio“, můžete předpokládat, že byli vypěstovány ne na monokulturních plantážích, ale způsobem šetrnějším k půdě i přírodě. Tedy na plantážích spolu s jinými plodinami – kupříkladu kakaovníky nebo cukrovou třtinou.

Proč jsou banány superpotraviny?

Čím více se farba banánu blíží od zelené ke žluté, tím je zralejší a není důvod se obávat ani hnědých skvrn na slupce. Ale pozor, neskladujme banány na slunci ani v ledničce, ale v suchu, ideálně při izbové teplotě a konzumovat co nejdříve po zakoupení.

V každém případě mají banány vskutku zajímavou nutriční hodnotu a můžeme je s klidným svědomím považovat i za dietní potraviny, protože jsou lehce strávitelné a zároveň mají vysoký obsah nestravitelné vlákniny, důležité pro peristaltiku.

I když se to nezdá, až 75 % oloupaného banánu tvoří voda, zralý banán obsahuje přibližně 20 % jednoduchých cukrů: glukózy, fruktózy a sacharózy. Zbytek tvoří kromě vlákniny pro zdraví důležité minerály a stopové prvky: draslík, sodík, vápník, horčík, zinek, měď, železo, mangan. Kromě toho jsou banány i zdrojem aminokyselin trypofanu a tyrozinu a vitamínů A, C, E a skupiny B.

Konzumace banánů je obecně prospěšná našemu fyzickému i mentálnímu zdraví, obranyschopnosti, nervovému a dalším systémům lidského organizmu:

• banány patří mezi nejvydatnější přírodní zdroje draslíku, který sehrává důležitou roli při srdeční činnosti, krevním tlaku a funkci svalů a nervů
• nízký obsah tuku, schopnost zasycení a lehká stravitelnost předurčuje banány jako součást redukčních diet i pro lidi s nemocemi trávicího ústrojí a žaludku
• aminokyseliny trypofan a tyrosin pomáhají zlepšovat náladu, podporují klidné usínání a zdravý spánek
• banány dokáží rychle doplnit energii a jsou proto vhodnou výživou před, během nebo po sportovním výkonu či fyzické námaze

Dopřejme si tedy banány, klidně i jeden denně – samozřejmě pokud netrpíme hypertenzií. Ideální je konzumace surových, tepelně ani nijak jinak neupravených banánů.

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels