Ale jo, to klasické „…kde se pivo vaří, tam se dobře daří…“ známe asi všichni. Ale co třeba dát si tuto až téměř jazzrockovou vypalovačku?: Jedno Pivo. A možná ještě jinak: podle jednoho nejmenovaného znalce – piva i muziky – patří mezi kritéria kvalitního songu i to, jestli se dá zahrát a zazpívat při táboráku anebo v hospodě u piva. I toto může být jeden z aspektů naší specifické české pivní kultury…

Když se člověk jenom tak mezi řečí u piva dozví, že česká pivní kultura se vážně poohlíží po seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, až se mu oči rozzáří a s radostí o tom u piva rozvine debatu.

Není to věru žádná hospodská povídačka: naše ministerstvo kultury zařadilo letos specifickou českou pivní kulturu na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Což je nutná podmínka na případný zápis do prestižního seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

A teď si představte, jak toto téma rozdělilo nejenom fajnšmekry v hospodách, ale – s patřičnou nadsázkou i celý náš národ – minimálně na tři tábory. V první řadě nadšené podporovatele a podporovatelky této idey zejména z řad milovníků a milovnic zlatavého nahořklého moku. Na druhé straně barikády stojící nesmiřitelný tábor, který v tom vidí v podstatě institucionalizaci českého sklonu k popíjení. A třetí skupinu tvoří všichni, kteří toto vážně nepovažují za problém, který je třeba řešit, protože v naší zemi máme nevyřešených mnoho vážnějších a důležitějších problémů…

Česká pivní diplomacie  

V zemích českých, moravských a slezských máme písemně doloženo, že pivo u nás vařili mniši již někdy v 10. století, pěstování chmele je písemně doloženo od 11. století. Pivo se ale u nás vařilo podstatně dříve, vždyť předslovanští, keltští obyvatelé našich zemí byli taky proslulí milovníci piva.

Tradice je tedy založena na dávných základech a věřte nebo ne, v dnešních časech jsme byli pasováni za národ, který je průkopníkem pivní diplomacie.

Sic „zákulisní“ – ale zase asi ani moc zákulisní ne, když o ní píšou i v BBC – česká pivní diplomacie prý tahá za nitky již asi šest let. A že prý někde v pivovarnických zákoutích – a já mám podezření, že jak jinak, než u piva – usilovně pracuje síť diplomatů a sládků, která postupně opět staví na nohy mezinárodní věhlas a renomé spodně kvašeného ležáku českého typu.

Ano, toho proslulého, legendárního piva „plzeňského typu“ s parádní pěnou, tradičním poctivým procesem přípravy a vším ostatním, co ho v záplavě produktů nadnárodních pivních konglomerátů pořád dělá jedinečným.

Praktickým vzdělávacím produktem naší pivní diplomacie je něco, co můžeme nazvat „odbornou pivní turistikou“. Ne, nemám na mysli asi tak týden trvající pařbu po českých hospodách, kterou u nás běžně zakusují „pivní turisté“.

Toto je úplně jiný level, pod hlavičkou ministerstva zemědělství jsou v rámci pivní diplomacie do naší země pozývání sládci ze zahraničí, aby doslova nasávali naši pivní kulturu. A učili se nejenom to, jak se správně pivo vaří, čepuje, ale i pije.

A asi učíme pít pivo právem, vždyť jsme národem milovníků piva s nejvyšší spotřebou tohoto moku na hlavu na světě. Není to ale jenom a pouze o pití a spotřebě piva, ale zejména o dlouhé a vskutku jedinečné – až na seznamy UNESCO aspirující – tradici vaření českého piva.

Nejsme v tom sami

V úsilí zařadit pivní kulturu do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO nás předběhli pro mnohé překvapivě a netypicky i společně Belgičané, Vlámové i Valóni. Jejich specifickou, belgickou pivní kulturu se jim zadařilo dostat do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2016.

Belgicko-valónsko-vlámský zápis ale jistě nezaskočil pivní fajnšmekry a fajnšmekerky, kteří zašli koštnout, co se to tam vlastně točí. A mnohým se napoprvé protočili panenky úžasem, když vešli do pivního baru s dvaceti pěti pípami a v nemnoha případech až bizarními „příchutěmi“ piva. Mně dostal kupříkladu mok, který vaří kdesi ve Vlámsku, pivo chutnající jako mírně nahořklý sekt…

Při české snaze o zápis naší pivní kultury do prestižního UNESCO seznamu uvidíme, jak silnou pivařskou lobby máme my. A třeba jestli pomůže naše specifická pivní diplomacie. Sice už žel není mezi námi pan prezident, který byl známým milovníkem zlatavého moku a zamlada během disidentských časů válel sudy v pivovaru…

Dnes tedy dotaz asi není: jestli, ale spíše kdy se nám naši pivní kulturu podaří do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO zařadit. Snad prvním důležitým krůčkem je fakt, že v jiném prestižním seznamu UNESCO – hmotného kulturního dědictví – je od roku 2023 zapsáno jako památka město Žatec a Žatecká chmelařská krajina.

Kromě toho má české pivo od roku 2008 Chráněné zeměpisné označení Evropské unie. A v průzkumu z roku 2021 se 7 z 10 oslovených Čechů a Češek vyslovilo pro zápis české pivní kultury na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Takže nastartováno to máme vcelku dobře.

A abychom nebyli nařčeni, že propagujeme pití alkoholických nápojů – no nepropagujeme, vždyť jde přece o naše nehmotné kulturní dědictví – zkusme se na pití piva podívat i z jiného, než fajnšmekersko-štamgastského pohledu.

To beer or not to beer?

K pivu, a i jeho vlivu na zdraví se jako vůbec první na světě pokusil přistoupit vědecky již v roce 1585 univerzitní profesor, renesanční vzdělanec, přírodovědec a osobní lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku. Ve svém latinsky psaném spisku „O pivě, jeho výrobě, povaze, silách a vlastnostech“ popsal nejenom výrobu svrchně kvašených piv z pšeničného sladu.

My ale zacitujeme aktuálnější vědecké práce.

Pánové a dámy z italského vědeckého týmu by si zasloužili plný počet bodů za kreativitu při tvorbě názvu své metaanalýzy, věnující se vlivu konzumace piva na kardiovaskulární zdraví:

To beer or not to beer: A meta-analysis of the effects of beer consumption on cardiovascular health

Na vskutku hamletovskou otázku nám v roce 2020 dali italští vědci a vědkyně tuto odpověď, extrahovanou ze závěrů a výsledků celkem 26 studií splňujících kritéria metaanalýzy:

„Závěrem lze říci, že se jedná o první komplexní metaanalýzu hodnotící vlastnosti piva v kardiovaskulárním prostředí, která naznačuje, že mírná konzumace piva by mohla příznivě ovlivnit hladiny HDL v séru a pružnost cév. Zda má však některé z našich zjištění nějakou klinickou relevanci, je otázkou, která zůstává z velké části nezodpovězena, protože malá velikost účinku nám neumožňuje dospět v tomto směru k definitivním závěrům. Přestože dlouhodobé účinky konzumace piva nejsou dosud známy, je třeba předpokládat příznivý vliv piva na endoteliální funkci.“

Pro jistotu si poslední citovaný pojem dovolím přeložit: endoteliální funkce je ta, která pomáhá udržovat kardiovaskulární zdraví a průtok krve.

Je pití piva zdravé?

Pod ultimativní tvrzení, že pití piva je zdravé – ve smyslu: „pijte pivo a budete zdravější“ se určitě nepodepíše žádný lékař, doktorka, ani nutriční poradkyně nebo kdokoliv, kdo na posouzení zdravotních benefitů konzumace piva má patřičné vzdělání, praxi a kompetence. Protože prohlásit konzumaci jakéhokoliv typu alkoholu za zdravou je dnes, v 21. století kulantně napsáno: kontroverzní.

Paradigma v souvislosti s „mírnou konzumací“ nebo chcete-li „doporučenou mírou“ konzumace alkoholu se dnes mění. Pro příklady doporučování konzumace alkoholu dokonce v rámci diet – dejme tomu červeného vína v těch mediteránních – nemusíme opravdu jít v historii daleko.

Ale: vědecké studie změřené i na vliv konzumace piva na zdraví – a jak jste mohli číst výše, i jejich metaanalýzy – pracují z kouzelnými slůvky a slovními spojeními: „výsledky naznačují“, „může pomoci“, „i když se zdá“, „je třeba předpokládat“…

Dovolím si tedy zacitovat expertní sumarizaci možných zdravotních benefitů pití piva, revidovanou v roku 2022:

„Pivo je fermentovaný nápoj, který lidé konzumují již léta.

Lehké až střední množství piva může pomoci snížit riziko onemocnění, jako jsou srdeční choroby, neurodegenerativní onemocnění a cukrovka 2. typu.

I když se zdá, že pití piva má určité výhody, není to nápoj, který by jednotlivci měli konzumovat nadměrně. Nadměrné pití může vést k řadě negativních zdravotních účinků. Pivo obsahuje mnoho živin, ale lidé by ho neměli konzumovat jako způsob, jak zvýšit příjem živin. Místo toho by se měli zaměřit na zdravý životní styl, který zahrnuje pravidelné cvičení a stravu plnou ovoce, zeleniny, celozrnných výrobků a libových bílkovin.“

Popřejme si tedy Na zdraví – s mírou. A držme palce všem, kteří se starají o naše pivo, včetně pilných pivních diplomatů, ať se dílo zápisu české pivní kultury do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO vydaří.

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels