Nový rok se nám utěšeně rozbíhá, adventní, Vánoční a koncoroční kratochvíle máme zdárně za sebou. A opět se nám to vrací jako dobře hozený bumerang, anebo možná refrén písně, kterou nemůžeme dostat z hlavy od Novoročního rána: novoroční předsevzetí.

Je to tradice, kterou tak nějak ze setrvačnosti a víceméně i kvůli sebeúctě a věcem s ní souvisejícími musíme dodržovat?

Anebo jde tak trošku o sebetrýznění a křehčejší povahy se vždy na začátku roku sebedeprimují tím, jak to zase loni nedali? A budou se možná během celého masopustního období až do Velikonoc trápit tím, že dobře myšlená předsevzetí opět skončili nebo brzo skončí jenom jako několik nenaplněných snů sepsaných do pár motivačních vět v diáři?

A ano, jsou jistě mezi námi i životem profackanější a patřičně otrlejší povahy, které jednoduše někde najdou loňský diář, vytrhnou z něj stránku s předsevzetími a rituálně ji spálí v ohništi na zahradě.

Poněkud zapeklitější cesta je opět to nevzdat, na vytržené stránce s předsevzetími přepsat rok a vlepit ji do nového diáře, který jsme dostali ani ne před dvěma týdny od Ježíška…A pokusit se znovu ty veledůležité předsevzetí naplnit letos. Možná…

Neházejte pera, diáře, mobily nebo cokoliv, čím předsevzetím píšete, do žita, protože v tom nejste sami.

Máme potvrzeno, že novoroční předsevzetí dodrží jenom kolem 8 % z těch, kteří

Navzdory tomu si mnozí z nás z loňského fiaska opět nevezmou ponaučení a opět, zas a znova se pokusí sepsat ten veledůležitý seznam.

Ultimativní seznam předsevzetí

Pokud jste si tedy opět teď, zkraje nového roku – ano, ještě pořád není pozdě, je to tak akorát – sedli za psací stůl s nultým novoročním předsevzetím: sepsat několik novoročních předsevzetí, možná jste dali na papír, do compu nebo jakéhokoliv jiného psacího zařízení třeba tyto:

• neopakovat zase další rok stejné novoroční předsevzetí
• splnit nebo dodržet alespoň jedno novoroční předsevzetí
• nezapomenout během roku ani na jedno novoroční předsevzetí
• zamyslet se nad tím, proč jsou předsevzetí jenom předsevzetí, a ne cíle, které lze dosáhnout
• pokusit se zjistit, proč jsou všechny ty předsevzetí možná i nenaplnitelnými sny
• najít alespoň něco, co jsme schopni jako novoroční předsevzetí nevzdat, se ctí a bez ztráty kytičky naplnit
• nedávat si žádné novoroční předsevzetí

Proč si to vlastně děláme?

Když se na fenomén novoročních předsevzetí mrkneme z nadhledu, možná je to opravdu o tom, že prakticky nemá smysl dávat si rok co rok nerealizovatelné předsevzetí.

Takové, které na nás budou kdykoliv, kdy na ně pohlédneme do diáře křičet a nadávat nám do neschopných budižkničemů. A protože víme, že nemáme šanci je naplnit, nemáme důvod oddávat se sebeklamům.

Jak z toho ven?

Pokud jsme schopni si denně dávat realistické cíle, které taky musíme naplnit, což si takhle dávat i naplnitelná předsevzetí? Tedy v případě, že si je dávat asi ani ne moc potřebujeme, protože chceme, ale tak nějak musíme…No nemusíme!

Paradox načasování

Dalším atributem novoročních předsevzetí, který je na zamyšlení, je samotná jejich existence vázána právě na začátek nového roku. Pravda, přelom roků je ideální čas na bilancování…

Ale není to možná něco podobné, jako když od 15letého teenagera chceme, aby si vybral střední školu podle toho, čím se chce v životě živit? A on chudinka je ve věku, když ani neví, co sám se sebou a svým životem právě teď…Mnoho výchovných poradců a poradkyň na základních školách se mnou jistě souhlasí, že těm našim adolescentům a adolescentkách toho nakládáme již beztak až přespříliš a chtít od nich, aby věděli, co v životě budou dělat, je v podstatě nesmysl.

Mnozí jsme na tom – zvláště v dnešních turbulentních časech – v podstatě podobně a na začátku roku nemáme šanci vědět, s čím vším se v novém roce budeme muset potýkat.

A v první dny nového roku zápasíme kupříkladu právě s tím, že se zase budeme sice zarputile, ale s nicotnými vyhlídkami vrhat do rozbouřených vod novoročních předsevzetí…

Takže: je přece úplně normální dát si nějaké důležité a naplnitelné předsevzetí třeba v srpnu, v době, kdy to prostě přijde. A nevázat se rigidně na to, že předsevzetí musí být novoroční a žádné jiné.

Co s tím naděláme?

Možnosti tu jsou a je na každém z nás, jak s problémem novoročních předsevzetí naloží. Tedy vyjma těch výjimečných lidí patřících do 8 procent populace, kteří umí předsevzetí dodržet.

Nám ostatním zbývá nechat si poradit a možná i inspirovat, třeba od moudré Sonie Simone, která se s námi ráda podělila o pár postřehů, proč předsevzetí nefungují.

• používáme stejnou techniku, se kterou jsme selhali již nejméně 10 000krát
• zkoušíme novou podivnou techniku, protože jsme selhali u těch známých technik – a marně, protože ani ta nefunguje
• nezkoušíme a jdeme třeba podle hesla: Předsevzetí jsou kecy…a uvidíme, jak to půjde…

Co tedy opravdu funguje, když se opět na našem seznamu novoročních předsevzetí objeví třeba: vstávat ve 4 ráno, přísahat, že se zbavíme všeho cukru, nebo že budeme kontrolovat e-maily každý den?

Řešení jsou v principu jednoduché. Neměli bychom se snažit těžké věci dělat sami.

Mohli bychom zkusit najít rámce a systémy, které nám nejenom v plnění novoročních předsevzetí, ale i při plnění každodenních i dlouhodobých povinností, dosahování met a cílů zafungují. Tak, abychom to letos všechno zvládli.

Systémy by měly být dostatečně flexibilní, aby zůstaly zajímavé, ale zároveň dostatečně pevné, aby nás udržely na správné cestě.

Rámce by neměly být ani příliš těsné ale ani příliš volné. Důležitá je i struktura, protože vědět, na čem budeme dnes, tento týden nebo tento měsíc pracovat je ve skutečnosti mnohem zábavnější než se každý den vyčerpávat vynalézáním kola.

Pokojný, spokojený a zdravý rok 2026 přeje

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels, unsplash