V první řadě si dovolím předpokládat, že většina z nás ani nemá v úmyslu velikonočním svátkům nějak unikat, vždyť tradice jsou přece tradice… A i pokud nejsme zrovna praktikující křesťané, duchovní rozměr Velikonoc nemáme důvod nevnímat.

Každý samozřejmě tyto svátky užívá a prožívá po svém, věřící ve společenstvích, chrámech i doma v duchu konfesních zvyklostí a tradic.

Další minimálně s pomlázkami, velikonočními dobrotami, kraslicemi a vším, co k Velikonocím taky patří. A jiní klidně i s čokoládovými vajíčky a zajíčky, které s radostným povykem hledají jejich ratolesti po zahradách…

Mnozí to umějí tak nějak nakombinovat a dopřejí si i duchovní, i tradiční rozměr Velikonoc vycházející z předkřesťanských tradic.

A ano, podobně jako adventní a vánoční čas, jsou i Velikonoce vítanou příležitostí potkat se v širším rodinném kruhu při slavnostní tabuli.

Anebo zajít s dětmi či vnoučaty na nejbližší velikonoční jarmark. Nebo ještě lépe za stále živými nebo spíše při životě udržovanými velikonočními tradicemi někam do skanzenu.

Mnozí z nás tyto dny volna využijí na aktivní oddych někde na horách nebo na exotické pláži na druhé straně zeměkoule. A chtě nebo nechtě, ani tam se minimálně velikonočnímu menu jistě nevyhneme.

Buď jako buď, Velikonoce jsou opět tady a patří se věnovat jim několik odstavců.

Letos to zkusím opět jinak. Vždyť o tom, proč slavíme Velikonoce a jak se z původně pohanských oslav příchodu jara staly církevními svátky, píší a mluví rok co rok všude a všichni.

Předloni jsem se s vámi podělil o fakt z historických análů, že v roce 1583 se Velikonoce v zemích českých a moravských slavili hned dvakrát.

Dnes se společně zamyslíme nad dalšími možnými nuancemi Velikonoc.

Velikonoce a zdraví

Věřte nebo ne, ale ty naše v evropském kontextu podstatě specifické tradice „obřadního bití“ dívek a žen pomlázkami kombinované s obléváním patřičně studenou vodou mají souvislost se zdravím.

Alespoň tedy takovou symbolicky-magickou. Vždyť co již může být zdravého na bití vrbovými pruty a oblévání studenou vodou – otužilci a otužilkyně prominou…

Etnologové a etnoložky v prastarých předkřesťanských tradicích spojených s vítáním jara našli i konotace související se zdravím.

Studené vodě z topících se sněhů, zurčící v potocích a bystřinách, se připisoval magický význam symbolu života a zdraví. A odtud byl už opravdu jen malý krůček k tomu, aby se touto „vodou života“ hojně kropily i děvy a ženy, coby nositelky života. A aby té studené vody nebylo málo, velikonoční oblévání vodou mělo i symbolický očistný význam.

A i to mlácení pomlázkami má prý magicko-symbolický původ: má přenášet životní sílu dřevin na toho, na kom je pácháno toto „obřadní násilí“…

Tradiční, křesťanský předvelikonoční půst má v dnešní ultrafoodové době co do sebe, to musíme uznat všichni bez ohledu na konfesi.

I když naši prapředci se postili z čisto praktických důvodů, v podstatě ze zimní nouze, když před příchodem jara již docházely zimní zásoby. A tak se opravdu hodilo během předvelikonočního půstu dát do hrnce cokoliv zeleného, z čeho se dala uvařit polévka. A trpělivě si nechat zajít chuť na dobroty, které po postním období patří na velikonoční slavnostní tabule.

A co vajíčka a tradiční velikonoční pochoutky z nich? Ano, již víme, že vajíčka sice jsou cholesterolová bomba, ale když to zhodnotíme dietologicky objektivně: konzumace vajec má na lidské zdraví spíše pozitivní nebo neutrální vliv.

A když vejce jíme pravidelně v rámci vyvážené a pestré zdravé stravy, můžeme je skrze jejich skvělou nutriční hodnotu klidně zařadit mezi superpotraviny.

Velikonoce a hudba

Tož, když se vypravíme za lidovými velikonočními tradicemi do skanzenu – třeba v Rožnově pod Radhoštěm to letos rozbalili rovnou na tři dny – o lidovou muziku není nouze. A letos i se zářící hvězdou nedělního programu Ivou Bittovou.

Všichni si jistě pamatujeme, jak koncem roku snad již od Dušiček až do Štěpána odevšad zněla vánoční hudba a některé rádia se dokonce rozhodly během adventu hrát jenom vánoční písničky. S velikonoční hudbou je to naštěstí poněkud jinak, a tak je to vlastně dobře.

Ve skanzenech nebo na jarmarcích nám znějí lidové, folklorní velikonoční písničky a v chrámech zase liturgické, pašijové zpěvy.

Proti hudebnímu velikonočnímu gustu žádný dišputát, někdo si na Velikonoce neodpustí třeba některou z verzí muzikálu Jesus Christ Superstar. Který můžeme klidně považovat za popkulturní kultové dílo přímo patřící k Velikonocím. Mimochodem již neuvěřitelných 56 let.

Milovníci a milovnice klasiky si jistě rádi o Velikonocích dopřejí některé z mistrovských oratorií. Já jsem si s potěšením vyslechl příběh Bachova Velikonočního oratoria od zasvěceného znalce klasické hudby a pěvce Stanislava Předotu a i oratorium samotné.

Velikonoce a pohoda

Jakkoliv a kdekoliv jsme letošní Velikonoce strávili a slavili, všechny možné i nemožné způsoby mají jistě jedno společné: pohodu, která by při žádných svátcích, nebo chcete-li dnech volna neměla chybět.

Pohoda pro každého bez výjimky, bez ohledu na konfesi a na to, jak a kde se rozhodl Velikonoční svátky prožít a oslavit.

Ať nám všem tato pohoda vydrží co nejdéle.

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels