Když jsem se před téměř půlrokem zamýšlel nad podzimními depresemi, pomohl jsem si Schneiderovou definicí „únavového ročního koloběhu“: jarní únava kontinuálně přechází do letního útlumu, aby se změnila na podzimní melancholii, směřující ke stavům podobným zimnímu hibernačnímu spánku. A tak rok co rok pořád dokola…

Ani jsme se nenadáli a už pár dní se nám sice pomalu, ale neúprosně rozbíhá kalendářní jaro. Nastal absolutně ideální čas překonat jarní únavu a něco kloudného o ní napsat.

Mýtus nebo syndrom?  

Všichni, kdo ani nevyčkají, kým vyraší zpod sněhového kopečku první sněženka a již vyzbrojeni patřičným náčiním nabíhají do svých zahrádek, zřejmě považují jarní únavu za mýtus. To asi v lepším případě.

A v tom horším zřejmě za slaboučkou výmluvu všech lenivců a lenivek lenošíce polehávajících na lenoškách, kterým se s příchodem jara opravdu nechce a možná ani nedá ani povytáhnout rolety těžkých víček a přebrat se ze zimního spánku. A tak si v pohodě hovějí a lenoší v levelu jarní únavy…

Když se jarní únavu pokusíme zadefinovat takovým tím lidovým: „pokud to není diagnoza, je to syndrom“ tak asi to druhé. Jarní únavu sice můžeme zkusit vyhledat v aktuální Mezinárodní klasifikaci chorob ICD-11 – schválně, klidně si to zkuste…no není tam věru nikde, dokonce ani mezi poruchami spánku a bdění, ani mezi duševními poruchami, takže asi opravdu syndrom?

Asi ano, protože jednu „Únavu“ jsme v ICD-11 přece jenom vypátrali. Není sice jarní, ale je zařazena mezi symptomy anebo znaky zahrnující motivaci anebo energii. A popsaná je takto: „Pocit snížené bdělosti a doprovodný pokles mentální ostrosti, v některých případech vyúsťující do impulsu nebo tendence usnout.“ Vcelku trefná definice únavy, a klidně za mě i té jarní, žejo?

A mýtus to rozhodně není, vždyť jarní únavu můžeme opravdu beze přehánění považovat za úplně běžnou součást našeho žití během přechodu zimy do jara. Má tedy tento stav, který je obecně znám i medicinské zdůvodnění? Abychom vytřeli kocoura všem těm agilním mičurincům, kteří nám všem, jarní únavou trpícím jednoduše nevěří?

Kde se jarní únava bere?

Ne, není to nakažlivá esence prvního jarního pylu olší a sněženek, jarní únavu nikde „nechytneme“ jako chřipku. Podle expertek a expertů sice nejde o onemocnění, můžeme ji ale směle považovat za komplexní stav organismu, u kterého můžeme popsat příčiny, příznaky i možnosti prevence a léčby.

Určitě nebudeme jenom tak nazdařbůh plácat do jarního vánku, když budeme tvrdit, že jarní únava je přirozenou reakcí našich těl i duší na několik měnících se vlivů životního prostředí i životosprávy, souvisejících s přelomem ročních období.

Naše těla musí upravit a vyladit některé fyziologické procesy, související s tím, co se děje v prostředí, kde žijeme. Systémy našich těl musí reagovat na teplotní a tlakové výkyvy, změny trvání slunečního svitu, ale také na změny jídelníčku a fyzické aktivity. Pokud použijeme klišéovitě – poetický příměr: tak, jak se po zimě probouzí příroda, podobně se „probouzí“ i náš organismus po zimních měsících, kdy jsme všichni byli nuceni žít v pasivnějším módu.

Symptomy jarní únavy

Jarní únava trápí podle odhadů odbornic a odborníků až čtvrtinu dospělé populace, více ženy než muže, většinou meteosenzitivní lidi ve středním a vyšším věku, dále chronicky nemocné a v neposlední řadě i ty, kteří žijí nezdravě. Projevuje se zejména:

• pocitem únavy
• malátností
• apatií
• problémy se spánkem
• ospalostí – i těsně po probuzení
• přecitlivělostí na světlo
• bolestmi hlavy
• bolestmi kloubů a svalů
• poruchami koncentrace
• podrážděností
• náladovostí
• nervozitou
• zapomětlivostí

Kromě příznačného deficitu energie je průvodním jevem jarní únavy i vyšší náchylnost k infekcím. Jarní únava ale navzdory všemu popsanému není klasifikována jako nemoc a má přechodný ráz. Její příznaky ustupují obvykle tehdy, když se organismus adaptuje na změny, související s odchodem zimy a příchodem jara. Pokud ale jarní únava trvá déle než 3 týdny, může jít o projevy onemocnění a je třeba navštívit svého lékaře.

Můžeme unavit jarní únavu?

To, co již je ve své podstatě únavné, a i se jmenuje únava asi tak lehce neunavíme, naopak, únavu potřebujeme eliminovat a naše těla i duše doslova nakopnout.

Předně: opravdu musíme zapomenout na všechny ty „jarní detoxy“, naše těla je nepotřebují, protože se o svou detoxikaci starají průběžně. A vážně nemůžeme věřit tomu, že naše těla jsou po zimě plné toxinů a potřebují detoxikační kúry. Dejme tedy bokem tyto nefungující nesmysly a pojďme s jarní únavou zabojovat jinak, tak, jak se patří:

• postupně zvyšujme pohybové aktivity na čerstvém vzduchu
• ale pozor, opravdu na čerstvém vzduchu: chůze, procházky, běh nebo jiné druhy pohybu vedle silnice nejsou ty pravé zdravé pohybové aktivity
• dopřejme si pestrou, čerstvou, zdravou a střídmou stravu
• zvyšme podíl ovoce, zeleniny a zelených natí v jídelníčku
• nezapomínejme na celozrnné pečivo, rostlinné oleje, ořechy a semena
• dodržujme zdravý a dostatečný pitný režim
• střídejme pití čisté vody, minerálních vod a neslazených čajů
• vyhýbejme se alkoholu, nikotinu a kofeinu
• po změně zimního času na letní si postupně nastavme do normálu spánkovou rutinu a dodržujme pravidla zdravého spánku

Je to v principu úplně jednoduché: nad jarní únavou dokážeme zvítězit tak, že se jí nepoddáme, postupně se probudíme ze zimního spánku a přepneme své těla a duše do aktivnějšího jarního módu. A budeme se snažit žít zdravě.

Pohodové jarní dny i noci přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels,