AMBASÁDORKY KONFERENCE PRO ZDRAVÍ ŽENY, INDIÁNKY, ANNA A KÁJE: ZDRAVÁ ŽENA JE SAMA NA SEBE DOBRÁ

 AMBASÁDORKY KONFERENCE PRO ZDRAVÍ ŽENY, INDIÁNKY, ANNA A KÁJE: ZDRAVÁ ŽENA JE SAMA NA SEBE DOBRÁ

Definují ženskost vlasy a menstruace? Co když se mnou mívá hormonální nerovnováha? Mám problémy s otěhotněním a už jsem zoufalá. Na všechno si připadám tak sama. Jako bych sem ani nepatřila. Ženy v Čechách se už s uvedenými problémy nemusí trápit samy. Anna Sedláková a Karolína Krejčová, které si vše výše popsané odzkoušely na vlastní kůži, založili v květnu 2019 občanské sdružení Indiánky.

Jsme velmi rady, že přijali naše pozvání stát se ambasadorkou konference Pro zdraví ženy. V rozhovoru prozradili:

  • zda je na ženě vidět hormonální nerovnováhu,
  • jak se jim podařilo oslovit za dva roky více než milion žen,
  • o důležitosti poslouchat své tělo,
  • o neplodnosti, syndromu polycystických vaječníků

Přijali jste výzvu stát se ambasadorkami konference Pro zdraví ženy. Co pro vás představuje „zdraví ženy“?

Ann: Zdravá žena je pro mě ideál, kam asi kráčíme celý život. Je to cesta být si vědomá sama sebe, dovolit si vše, co cítím a co se mi chce a nebo nechce. Řídit se podle svého těla, své cykličnosti i energie a odhodit výčitky svědomí, které do nás mnohdy zasadila rodina či výkonná společnost. Zdravá žena je spokojená sama se sebou, mateřskou rolí i tvořivostí. Je na sebe hodná a nemusí mít 4 práce najednou a dokonalost ve všech aspektech života.

Kája: Pro mě je zdraví ženy hodně o balancu, rovnováze, ať už té hormonální, tak té životní. V dnešním honěném světě si uvědomuje, že zdraví je to nejdůležitější, co má a podle toho se snaží vyvážit jednotlivé aspekty jejího života. P5ináší to pak pocit uspokojení, psychické pohody a fyzického zdraví.

Zveme vás zúčastnit se jedinečné konference Pro zdraví ženy. Vstupenky jsou dostupné zde.

Vy se věnujete intimním tématům jako je neplodnost, syndrom polycystických vaječníků (PCOS), hormonální nerovnováha. Proč jste se rozhodli otevřít právě tato témata?

Ann: Protože to žijeme (já osobně od nějakých 14 let) a nikdo o tom doposud nemluvil, bylo to tabu. Trochu k tomu přispěla i dnešní doba, kdy se boří dost společenských tabu a nové generace takové otázky mohou konečně řešit, protože žijeme v nadbytku a můžeme skoro cokoliv.

Kája: A právě proto, že to obě žijeme a nebyly jsme spokojené se zmíněnou tabuizací, jsme se rozhodly to změnit a vytvořit něco, co nám samotných chybělo.

Je znát na ženě hormonální nerovnováhu? Všimnete si jí například vy konkrétně?

Ann: Sepíše vůbec. Není pravidlem, jak žena vypadá. Slovy mojí doktorky: “Vy na to nevypadáte, to bych znala.” Na našich setkáních jsou krásné duše, ze kterých na první pohled plodnost mnohdy vyzařuje (úsměv).

Přečtěte si také rozhovor s ambsadorkou Barborou Junkovou: Když nejde o život, nejde o nic

Jak zjistím, že se to týká i mě? Jaké jsou příznaky?

Ann: Příznaky mohou být a nemusí + u každého ne všechny. Patří sem například. vypadávání vlasů, úzkosti,nespavost, amenorea, hormonální nerovnováha, zvýšené ochlupení, přibírání.

Kája: Tým, že je to velmi individuální, na to žena v podstatě nemusí vůbec přijít až do chvíle, kdy se snaží otěhotnět. Což může být někdy problém, ale dokonce ani to není dogma.

Jak si ví žena „sama“ pomoci být hormonálně vyrovnaná? Co by měla jíst a jakým jídlům by se měla vyhýbat?

Ann: Řekla bych to jinak – ať se vyhýbá dietám a slibům různých doplňků a směrů. Nechť vychází z odborných zdrojů a rozhoduje o sobě sama společně se selským rozumem. Já osobně se cítím líp, když si dávám pozor na různé sladkosti a alkohol. Cukry se obecně při pcos nedoporučují. Když se ale neustále stresujeme co jíme a co ne, je to přece kontraproduktivní. A hlavně terapie/ meditace a pohyb, co nás bude bavit!

Kája: Stejně tak jako jsou individuální projevy, je velmi různorodá i cesta za hormonální rovnováhou ženy. Jak ale poznamenala Anička velký vliv má psychická stránka, takže než být ve stresu a panice z toho, jestli všechno dělám dobře pro svoji hormonální rovnováhu, je lepší si hlavně v klidu a postupně ověřovat a přicházet na to, co funguje zrovna mě konkrétně.

Vaše organizace nese v sobě příznačné pojmenování „Indiánky“. Spojuje se v něm ženskost/ženství, síla a příroda. Jak byste charakterizovali ženu „indiánku?“

Ann: Indiánka se snaží sama sobě poslouchat, má ráda svobodu, uvnitř je ale velmi silná a poradí si v životě nakonec s každou (i neradostnou) odbočkou, která ji čeká. I v temných časech ji neuniká krása života.

Přečtěte si také rozhovor s ambasadorkou Dominikou Paškovou: Energii beru z možností naplňovat svůj potenciál

Celý koncept vašeho webu je postaven na indiánském základě – například „v našem kmenu se o tom mluví a podobně“. Nedá mi nezeptat se, četli jste v dětství Karla Maya?

Ann: Četla jsem dost, Karla Maya ne. Občas mě ale ségra brávala na indiánské tábory a můj otec mi tak říkal, tak možná proto. Plus byla volná doména a chtěli jsme zvučné jméno, které by ukazovalo ženský archetyp. Tak asi proto (úsměv).

Už jen vědomí toho, že žena není sama se svým problémem, je velmi ozdravující. Umíte říct, kolika ženám jste už pomohli?

Ann: Kolem milionu žen už jsme za ty 2 roky asi oslovili různými kanály, konkrétní nejdou vyčíslit. Obrací se na nás denně.

V jednom rozhovoru vzpomínáte, že společnost definovala, co dělá ženu ženou. Pokud jí tedy začnou vypadávat vlasy nebo ztratí menstruaci, snadno si začne říkat, jestli tou ženou ještě vlastně je. Co podle vás činí ženu ženou?

Ann: To je pro mě celoživotní téma. Nejprve to byl přijatý obraz od společnosti, nyní mi připadá, že jde o vnitřní pocit.

Kája: Myslím si, že se vnímání téhle definice u mě samotné i mého okolí časem dost  mění. V mládí to bylo z velké části zaměřené spíš na fyzično člověko(ženská postava apod.) a postupem času se spíš obracíme dovnitř, jak zmiňuje Anička.

Přečtěte si také rozhovor s ambasadorkou Vlastinou Svátkovou: Dát si samu sebe na první místo neznamená, že ti, které milujete, budou trpět

K vám se obracejí ženy trpící neplodností, PCOS, ženy po potratu či neúspěšných pokusech o umělé oplodnění. Jak konkrétně vy umíte těmto ženám pomoci?

Ann: Propojujeme je s ostatními ženami s podobnou zkušeností, pořádáme sdílecí kruhy (velmi ozdravné), dáváme kontakty na centra i lékaře a obecně se snažíme, aby se o těchto tématech mluvilo i ve společnosti.

Kája: Kromě Aničkou zmíněných lékařů se snažíme pracovat i s odborníky z jiných odvětví(TČM, stravování apod), abychom indiánkám ukázaly všechny možné směry, kterými se mohou při svojí cestě vydat. To jakou si vyberou, je jen na nich :).

A jelikož chceme indiánkám pomáhat komplexně, nemli bychom opomenout naší první vlaštovku v této oblasti, čaj Rozkvět indiánky, který najdou mimo jiné v dm drogériích. Čaj je nejen účinný, ale zároveň pomáhá šířit osvětu.

Může se zdát, že v těchto případech prevence „selhala“. Je to pravda?

Kája: To bychom úplně takhle natvrdo neřekly, ale je před námi spousta práce, abychom z prevence (ne)plodnosti udělali běžné téma, o kterém se děti budou učit ve školách, hned vedle pohlavně přenosných chorob.

Na vašem webu najdeme informaci, že chcete ukazovat všechny možné cesty za plodností. Umíte nám říct o těch cestách něco víc?

Ann: Každá žena je nastavená jinak a je pro ni jiná cesta. Některé se rozhodnou jít cestou hormonální jogy, změny partnera, jiné zase IVF, nebo třeba cestou tradiční čínské medicíny. Ukazujeme a bavíme se o všech.

Komunikujete se ženami i možnost adopce? Neřeší to sice plodnost jako takovou, ale je to možnost naplnit jejich mateřské touhy.

Ann: Ano, i to je jedna z cest. Chtěly bychom spolupracovat i s organizací, která se tím zabývá. Ne pro každého, ale poměrně častá. Na setkání jsme již měli příběh s adopcí – a podržte se – měsíc po adoptování miminka žena otěhotněla přirozeně. A takových příběhů je mnoho (úsměv).

Kdo vás osobně inspiruje v prevenci a v péči o zdraví?

Ann: Konkrétní ikonu nemám, každý jsme jiný. Poslední dobou mě ale baví ženy bořící různá ženská tabu. Moc si přeji, aby bylo jednou ve společnost zcela přirozené mít šediny, pár kil navíc a mluvit i o neveselých věcech.

Kája: V rámci svojí osoby si spíše hledám cesty podle toho, co mě zaujme, vyzkouším a zjistím, jestli mi to vyhovuje nebo ne.Takže tu si něco vezmu od někoho, tu zase od někoho jiného, ale o konkrétní osobu nejde. Z pohledu organizace, , která se věnuje zdraví, se mi moc líbí aktivity neziskovky Loono.

Je něco, co děláte pravidelně vy pro své zdraví? Čemu nejvíce věnujete svoji péči?

Ann: Snažím se učit poslouchat sebe i tělo. Netlačit na sílu, když zrovna něco nejde, není energie nebo nálada. Myslím kriticky a nepodléhám trendům, které se ve společnosti neustále mění (diety a jiná doporučení). To samé i u psychiky – fajn jsou terapie, meditace. Dřív jsem se dost prala s úzkostmi, špatnou náladou, depresemi. V životě ale nejde o to být stále šťastná a je jasné, že když prožijeme v životě něco neveselého, je normální si to v klidu odžít a nebojovat.

Kája: Jelikož mám sedavou práci, ráda ji vyvažuji sportem, protože už jsem si časem vypozorovala, že mi to dělá opravdu dobře po psychické stránce, což je pro mě nejdůležitější aspekt mého zdraví. Patří tam hormonální jóga, kterou jsem začala dělat kvůli pcos a zůstala jsem u ní, krásně zklidňuje díky intenzivnímu prodýchání.

Také považuji za důležité nastavit si hranice a ač to může znít někomu sobecky, opravdu se řadit na první místo a poslouchat svoje tělo i mysl, netlačit na pilu. Někdy je samozřejmě těžší a neříkám, že to mám dokonalé zmáknuté, ale pracuji na tom.

Přečtěte si také rozhovor s ambasadorkou Veronikou “Besky” Danišovou: Sebeláska je práce na celý život

Co by si měla dopřát každá žena v rámci péče o své fyzické i psychické zdraví?

Ann: Poslouchat a vnímat své chytré tělo, dopřát si odpočinek, tolik se nehonit a snažit se nestresovat. Dovolit si být ženou, nestydět se za výkyvy, dovolit si spontánnost. V dnešním uspěchaném světě, který mnohdy staví na piedestal výkon a materiální věci před zdravím a rodinou, jsou i tyto základní věci opomíjené. To ale může vést v dlouhodobém horizontu nejen k neplodnosti, ale dalším zdravotním potížím. Znám mnoho mladých lidí do 30 let se žaludečními vředy, refluxem, medikacemi… A je škoda, že to mnohdy musí dojít až tak daleko.

Děkuji pěkně za rozhovor.

Zdroj foto: archiv A.S. a K. K.

Zanechajte nám komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *