Vlastina Svátková: Dát si samu sebe na první místo neznamená, že ti, které milujete, budou trpět

Jako malá toužila být popelářkou. Dnes je sběratelkou umění, tvůrkyní oblečení a mámou tří dětí. Ambasadorka konference Pro zdraví ženy 2022, Vlastina Svátková. Jak sama říká, není zde proto, aby se líbila všem. Důležité je však, aby ona byla spokojená se sebou. V rozhovoru nám prozradila:

• jak pečuje o své fyzické i psychické zdraví,
• co mohou udělat rodiče, aby v rámci svých možností ochránili své děti před poruchami příjmu potravy,
• o přerodu její osobnosti a cestě k sebelásce,
• proč je důležité znát své hranice a chránit samu sebe.

Přijali jste výzvu stát se ambasadorkou konference Pro zdraví ženy. Jaký máte vy sama vztah ke zdraví a prevenci?

Snažím se intuitivně dělat to, co mi prospívá a zároveň často zhřeším, nemám silnou vůli a říkám tomu: carpe diem. Jsem požitkář, labužník a to hlavně proto, že asketický život plný odpírání jsem už zažila. Pro mě je zdraví spojeno s myšlenkami a vztahem k sobě samé. A to se na stará kolena pouze zlepšuje. Už nejsem na sebe tak přísná, umím i nedělat nic, odpočívat, nedržím diety, ale přitom jím zdravě, protože mi to chutná a vyhovuje. Nesportuji už tak mnoho jako kdysi, ale přestože moje tělo nevypadá ideálně, mám ho ráda.

Co znamená prevence pro vás? Stíháte se starat o své tělo?

Je to komplexní přístup k tělu i k duši. Starám se o tělo, když ho nechám odpočívat. Snažím se být na sebe napojena, mít k sobě respekt a úctu. Někdy není na výběr, obtížné životní situace, jako například rozvod nebo stěhování, vás přinutí vydržet všechno, jít nadoraz, být nonstop ve stresu. Tělo to vydrží, ale když se konečně zastavíte, přijdou ataky nebo pocit, že nemůžete dýchat. Tehdy si vždy uvědomím, jak důležité je vnímat sama sebe, mít se na prvním místě a nepřekračovat své hranice.

A co vaše duševní zdraví? Myslíte i na něj?

Vše spolu souvisí. Věřím v psychosomatický přístup a v to, že bolest těla je odpovědí na ignorování hlasu naší duše. Intuice je nesmírně zajímavý nástroj, který nás vede správným směrem. A hlas duše se bude vždy ozývat, budit nás ze snu nebo nám přinášet do života různé zlomeniny či nehody. Nakonec, žít vědomý život, vnímat své pohnutky, jednání, směřování a rozhodovat se vědomě, jestli se chci zbláznit nebo zda chci být v rovnováze, je jen na nás.

Napsala jste také krásné knihy zaměřené na duši. (Prostor pro duši). Co je podle vás nejdůležitější pro duševní pohodu? A dá se to vůbec při tolika aktivitách pravidelně vyvažovat?

Znát samu sebe. I v těch temných stránkách, které odmítám. Přijmout to, kdo jsem. Smířit se s tím, že i taková jsem, i taková energie je ve mně a že není špatné se občas naštvat, říct nahlas NE nebo odejít, když se někde s někým necítím dobře. Mít se na prvním místě nám stále přijde sobecké. Vždy, když jsem se snažila udělat všechny kolem sebe šťastné, sama jsem byla nešťastná. Byla jsem tady pro všechny a ztratila jsem sama sebe. Nakonec zjištění, že mě nemusí mít každý rád, mě osvobodilo od toho příšerného pocitu, že musím být dokonalá, vždy usměvavá a dobrá.

Zveme vás zúčastnit se jedinečné konference Pro zdraví ženy. Vstupenky jsou dostupné zde.

Kdysi jste trpěli bulimií. Aktuálně jsou tato onemocnění u mladých žen stále častější i díky sociálním sítím. Jak se vůči tomu bránit? Existuje podle vás nějaká prevence?

Mám pocit, že nízké sebevědomí se týká každé ženy. Stačí malá poznámka o tom, jak vypadáme, a citlivá duše toužící po lásce a přijetí, udělá cokoli, aby ji měl někdo rád. To je začátek a konec. Sebevědomí, pocit vlastní hodnoty. Prevence je mít kolem sebe milující rodiče, přátele, kolektiv. Mít to štěstí, že už od malička jsou kolem nás vědoucí dospělí lidé, kteří vidí naši krásu. Tu vnitřní. Netvrdí nám, že si lásku musíme zasloužit, když budeme lepší, hezčí, usměvavější. Prevencí je být takovým člověkem, abych vychoval zdravé a šťastné děti.

Co mohou rodiče udělat, aby v rámci svých možností ochránili své děti před poruchami příjmu potravy?

Být vděčni za to, že mohou mít zdravé děti. Vnímat jejich krásné světlo, originalitu, radost ze života a učit se od nich, jak se radují z maličkostí. Jaký je život zázrak. Není důležité, na kolik kroužků mé dítě chodí, jestli má vysokou školu nebo samé jednotky ve škole. Důležité je, že můžeme spolu trávit den, dívat se na svět jeho očima a slyšet: mami, mám tě rád nejvíc na světě.

Téma Sebeláska. Mezi námi ženami velké téma, o kterém se konečně mluví ve velkém. Trápí nás všechny. Pokud ji nemáme, nemáme ani vlastní hranice, děláme, co chtějí jiní, neposloucháme sami sebe. Kdy jste vy sami nabyla pocit, že milovat samu sebe je to nejdůležitější?

Pozdě, ale jsem ráda, že se mi to povedlo. Sice po dvou rozvodech, kopě probrečených nocí a těžkých momentech, ale možná právě díky tomu. Dnes jsem jiným člověkem, než před dvaceti lety. Tehdy jsem ještě nevěděla skoro nic. O tom, co je láska, co jsou mé hranice, co je v pořádku a co už ne. Proč dovolím ostatním to, co dovolím a proč jsem neodešla dříve.

Že je úcta k sobě to nejdůležitější zjistíte, až když dovolíte ostatním, aby k vám neměli žádnou úctu. Teprve když se ocitnete na dně, protože jste to dovolili. Převzít zodpovědnost za svůj život, přestat hrát roli oběti je začátkem toho, jak nastoupit cestu k sebelásce. Vnímat, že i to špatné, co nám vstoupilo do života, nám nakonec může přinést něco dobrého.

Máte tři děti – jak to máte – řešíte nejprve jejich prevenci nebo se věnujete i své? (Koho objednáte na preventivní prohlídku jako prvního?:)

S dětmi chodím tak, jak nás zavolá jejich dětská lékařka. Samozřejmě, když je něco trápí nebo bolí a vyhodnotím to jako něco, s čím si sama neporadím, jdeme k lékaři. Ale nejsem typ matky a mám to tak i se sebou, že bych se vším běhala po doktorech. Snažím se vyhodnotit daný problém rozumově i psychosomaticky, hledat příčinu i na jiných úrovních, věřím v sílu bylin i čínskou medicínu.

Kdo vás osobně inspiruje v prevenci, v péči o sebe?

Nemám (úsměv). Jsem sama sobě vzorem i v tom, že nejsem dokonalá a učím se celý život.

Podle vašich slov není dne, kdy byste na stole neměli květinu. Co pro vás květina znamená?

Láska k sobě, radost, život. Prostor, kde jsou květiny, vypadá úplně jinak, než prostor bez nich. Mají živou energii. Když už to vypadá, že nepřežijí, překvapí novými listy, květinami. Dávají naději, že nemám nic vzdávat (úsměv).

Ráda slavíte jakýkoli úspěch. Možná to není každý den, ale často. Vnímáte, že je třeba se vědomě těšit a být vděční možná i za takové ty běžné, samozřejmé věci?

Určitě ano. Radovat se z maličkostí. Nebo to jsou ty velké věci. Ty, co znějí jako klišé, ale je tomu tak. Teprve když nás začne něco chronicky bolet, budeme si vážit, že nás ráno nic nebolí. Teprve když ležíme v nemocnici, budeme si vážit dnů, kdy jsme zdraví doma. Teprve když o něco důležitého přijdeme, budeme si vážit toho, co máme.

Velmi se mi líbí váš výrok: „Pocit, že jsem v životě něco dokázala, přišel v momentě, kdy jsem přestala mít pocit, že musím světu kolem mě něco dokazovat.“ Vedla k tomuto uvědomění nějaká cesta nebo jste si to jen tak spontánně v jednom momentě uvědomila a procítila to?

Přesně tak. Najednou, při čištění zubů jsem zjistila, že jsem jiná, než jsem byla. Že jsem se změnila. Možná pro ostatní lidi už nejsem tolik přístupná, milá, nenechám si skákat po hlavě a tak někteří mohou říci, že jsem divná a arogantní. Ale já jsem se jen naučila být asertivní. Vnímat, v čem mi je dobře, v čem ne, říct to nahlas, postavit se sama za sebe, abych přežila a měla energii i na to, co chci já. A to, že někomu to, kdo jsem, vadí, mi nevadí. Jsem otevřena dialogu. Ale už nedovolím nikomu, aby mi ubližoval. A ani sama sobě nechci ubližovat tím, že se celé dny trápím, proč mě někdo nemá rád, co jsem mu udělala, co jsem řekla nebo na co jsem zapomněla.

Vaše babička vám řekla krásnou větu: „Vlastičko, ty jsi tak dobrosrdečná. Postav se na dobrou stranu.“ Co pro vás představuje ta dobrá strana? Co se na ní nachází?

Dobrá strana je to, co vnímáte v hloubce svého srdce jako správné. Možná na té straně stojíte sama a možná jdete proti všem. A nemáte logické vysvětlení proč. Ale cítíte, že jednáte srdcem, že nechcete nikomu vědomě ubližovat, nikoho zranit. Jen jdete cestou, která vám přijde správná.

Jaký odkaz byste ráda předala našim čtenářkám?

Dát si samu sebe na první místo neznamená, že ti, které milujete, budou trpět. Naopak, díky tomu, že budete více zářit, budete mít více energie, radosti ze života a lásky k sobě, budete moci obklopit láskou ostatní lidi.

Děkuji pěkně za rozhovor.

Titulní foto: Petr Weigl