Proč slavíme Mezinárodní den epilepsie?

 Proč slavíme Mezinárodní den epilepsie?

Jistě není pravidlem, že slavíme všechny svátky, nebo spíše světové či mezinárodní dny, které na nás červeně blikají a svítí v kalendářích preventistů, lékařů a zdravotníků. Vždyť v běžných kalendářích nám běžně neblikají a nesvítí. I proto se usilujeme na našem webu o těchto dnech pravidelně psát, protože je to potřebné. Světová zdravotnická organizace a další kompetentní instituce vyhlasují tyto svátky z důležitých důvodů. A během nich preventisté, lékaři a všichni, kteří mají z titulu své odbornosti profesionální povinnost šířit zdravotní osvětu, dělají všechno, co je třeba, aby byla veřejnost odborně informována o konkrétním tématu, týkajícím se konkrétního svátku, nebo světového, mezinárodního či evropského dne. A to jsou důvody, proč o těchto svátcích píšeme i my.

Z pohledu OSN jsou mezinárodní dny a týdny příležitostí ke vzdělávání veřejnosti o problémech, které vyvolávají obavy, k mobilizaci politické vůle a zdrojů k řešení globálních problémů. A taky k oslavě a posílení úspěchů lidstva.

Druhé únorové pondělí je Mezinárodním dnem epilepsie.

Proč je tento den důležitý

Již od roku 2015 z iniciativy Interantional Bureau for Epilepsy (IBE) a International League Against Epilepsy (ILAE) je Mezinárodní den epilepsie zařazen do globálního kalendáře. V první řadě jako důležitá platforma sdílení zkušeností lidí s epilepsií s globální populací. Tento den je zároveň výzvou pro každého z nás, aby se zasazoval za vhodnou legislativu zaručující lidské práva lidí s epilepsií a povzbuzoval je, aby své životy žili naplno.

Navzdory tomu, že epilepsie je jeden z nejstarších známých zdravotních stavů – vždyť již pár sto let před Kristem praotec moderní medicíny Hippokrates předpokládal, že jde o nemoc s původem v lidském mozku – do dnešních dnů toto onemocnění provází mnoho mýtů a stigmatizace. A právě Mezinárodní den epilepsie je skvělou příležitostí pro vyvracení mýtů a nesmyslů s epilepsií spájených a pro napomáhání eliminace stigmatizace lidí epilepsií trpících.

Fakty o epilepsii

Jde o chronické neurologické onemocnění projevující se typickými záchvaty, postihující mozek a nervovou soustavu. Epilepsie se může projevovat různými typy příznaků i záchvatů s rozdílnou závažností. Charakteristické záchvaty se projevují obvykle nepřítomným pohledem, strnulostí, které obvykle předcházejí krátkému bezvědomí provázenému nekontrolovatelným třesem.

Lékaři rozeznávají více než 40 typů epileptických záchvatů, všechny mají původ v poruše elektrické aktivity mozku. Klíčovými příznaky všech typů epilepsie jsou záchvaty, které jsou nejčastěji nepředvídatelné, epizodické a u většiny lidí trvají krátce – pár minut a symé odezní.

Pozitivní správou je, že epilepsie je léčitelná, léčba však není generalizovaná, ale idividuálně přizpůsobená konkrétnímu člověku. Faktory ovplyvňující léčbu jsou zejména typ záchvatů a věk, až u 70 % pacientů se po správné diagnostice a adekvátně nastavené léčbě přestanou objevovat záchvaty.

Další klíčové fakty o epilepsii:

  • epilepsie patří k nejčastějším neurologickým ochořením, globálně jí trpí kolem 65 milionů lidí všech věkových kategorií
  • až 1/3 lidí s epilepsií prožívá nekontrolovatelné záchvaty, protože u nich nezabírá žádná dostupná léčba
  • 4 z 10 lidí s epilepsií v průmyslových zemích nedostává vhodnou léčbu
  • v rozvojových zemích nemá adekvátní léčbu až 8 z 10 lidí s epilepsií
  • ročně umírá více než 1 z 1 000 lidí s epilepsií na náhlou neočekávanou smrt, známou jako SUDEP
  • epilepsie není nakažlivé onemocnění, nemůžete jí dostat od někoho, kdo jí trpí
  • epilepsie není duševní onemocnění, jde o neurologickou poruchu související s elektrickou akticitou mozku

První pomoc při epileptickém záchvatu

Pokud nepatříte mezi akční hrdinky, které nemají problém poskytnout jakoukoli první pomoc kdekoliv a kdykoli je potřebná a poté křísit i slabší přihlížející povahy, nevadí. V každém případě je třeba být připraven na první pomoc teoreticky, protože až když na to přijde, zjistíme, jestli to prakticky dokážeme, nebo ne.

Nebojme se toho, i když pro nepřipravené vypadá epileptický záchvat poměrně hrozivě, je třeba zachovat chladnou hlavu a poskytnout v podstatě jednoduchou první pomoc, kterou by měl zvládnout každý dospělý člověk.

Nejprve je ale třeba poznat, že jde o epileptický záchvat.

Při „malém záchvatu“ člověk vypadá, jako by byl na chvíli paralyzován, „dívá se do prázdna“, nereaguje, protože na pár vteřin upadne do bezvědomí, nemá však křeče ani nespadne na zem. Tyto záchvaty lidé kolem často ani nezaznamenají a postižený si je nepamatuje.

Velký epileptický záchvat má poměrně dramatický, pro citlivé povahy až děsivý průběh. Postižený velmi rychle, v okamžiku upadne z bdělého stavu do bezvědomí a v důsledku uvolnění svalstva spadne na zem. Potom nastoupí křeče, nejprve na několik sekund tonické, při kterých je tělo napjaté a ztuhlé. Po nich přijdou klonické křeče, postiženým „třese“ až „hází“. Může to trvat desítky vteřin, ale i několik minut.
Kromě toho postižený během záchvatu chrčivě dýchá, prsty a rty mu modrají, častým příznakem je pěna kolem úst – ze slin, růžových, pokud si zakousne do jazyka. Toto stadium záchvatu obvykle do pěti minut odezní, potom však může postižený zůstat v bezvědomí a jen postupně přichází k sobě a záchvat si nepamatuje. Pokud záchvat trvá déle, jedná se o závažný stav.

Náhlému, překvapivému pádu na začátku záchvatu obvykle nestihneme zabránit, protože se to děje velmi rychle. První pomoc je cílená k tomu, aby si postižený v bezvědomí během křečí ještě více neublížil:

  • zachovejte rozvahu
  • nesnažte se postiženého znehybnit, nemáte na to sílu
  • zabraňte, aby se při křečích zranil
  • odstraňte tvrdé, hranaté a ostré předměty, zaměřte se zejména na hlavu, podložte ji čímkoli měkkým, nebo ji alespoň přidržujte rukama
  • neotvírejte postiženému ústa, nesnažte se mu vkládat cokoliv mezi zuby, nedejbože své prsty nebo mu „vytahovat jazyk“, nezapadne mu ani neucpe dýchací cesty
  • snaha o udržení hlavy v záklonu je zbytečná
  • růžové sliny a pěnu kolem úst také neřešte
  • po odeznění křečí postiženého sledujte, protože poté, co se probere z bezvědomí si záchvat nebude pamatovat a bude dezorientovaný

Záchranku volejte, pokud:

  • postiženého neznáte a nevíte, zda se na epilepsii léčí
  • záchvat trvá déle než 5 minut
  • po odeznění prvního záchvatu začne další
  • při pádu nebo během křečí došlo k těžšímu poranění s krvácením nebo ke zlomenině
  • po odeznění záchvatu přetrvává delší bezvědomí

Nejenom v Mezinárodní den epilepsie si musíme uvědomit, že lidé s epilepsií dokážou navzdory záchvatům žít aktivní a polnohodnotný život. Se správnou léčbou a podporou jsou schopni chodit do školy, práce, šoférovat i věnovat se svým koníčkům a zálibám.

Ján Schneider

foto: IBE, ILAE

 

 

 

 

 

 

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *