Když se rozhodneme strávit intenzivní chvilku studiem aktuální Mezinárodní klasifikace chorob ICD-11, při soustředěném úsilí se nám jistě podaří nalézt desítky různých fobií. Nemá smysl diskutovat o tom, které z nich jsou „normální“ a které již zabíhají do bizarna, protože pokud kdokoli trpí jakoukoli fobií, prožívá strach. Tady tedy musí jít všechna hodnocení, nebo dokonce snad zlehčování a nemístné žerty bokem.

Dovolím si tvrdit, že o fobii, které se dnes pověnujeme, jste zřejmě zatím neslyšeli. Nevadí, vždyť právě proto jsem si ji vybral, pojďme tedy na to.

Představte si takovou milou storku ze života: v autoškole jste nejenom že nejstarší ve skupině a spolužáci a spolužačky, 17-20 letí dorostenci a dorostenky by klidně mohli být vašimi dětmi. Úctu k vašim šedinám projevují i starší ostřílení instruktoři a instruktorky a při závěrečné jízdě i dopravní policisté.

A když došlo na lámání chleba a v podstatě choulostivou otázku: „Proč jste se rozhodli v tak „nestandardním“ věku dělat si řidičák? Odpověď je nasnadě: „Odmlada trpím amaxofobií a až nedávno se mi podařilo nad ní zvítězit…“

Tato odpověď vzbudí další respekt, protože amaxofobie patří mezi specifické fobie a ano, je to fobie ze šoférování.

Proč právě amaxofobie?

Ti, kteří mají v náplni práce pojmenovávat nemoci, se staromilskou oblibou sahali a pořád sahají po archaických jazycích, latině, řečtině, výjimečně i jiných. Berme to tak, že potřebujeme globálně něco přeložitelné do stovek jazyků, kterými mluvíme na naší planetě. Inu a na to jsou ideální právě archaické jazyky.

Pokud bychom byli důslední, doslovní překlad amaxofobie by zněl: „strach z kočárů“, protože řecké „άμαξα“ – foneticky „ámaxa“ – znamená kočár. Tedy obvykle krytý povoz k dopravě osob tažený koňmi. Dnes jezdíme v jiných kočárech, ale přenesený význam a pojmenování jsou trefné. Můžeme se potkat i s pojmenováním hamaxofobie, nebo dokonce motorfobie či ochofobie. Tolik jazykovědné okénko a pojďme k samotné fobii ze šoférování.

Tak, jako pro všechny ostatní specifické fobie i pro amaxofobii platí základní fakty:

• jde o výrazný, nadměrný strach nebo úzkost, které se vyskytují neustále při vystavení nebo očekávání vystavení specifické situaci, přičemž strach nebo úzkost jsou nepřiměřené skutečnému nebezpečí, které konkrétní situace představuje
• fobické situaci se aktivně vyhýbáme nebo ji snášíme s intenzivním strachem nebo úzkostí
• tento vzorec strachu, úzkosti nebo vyhýbání se není přechodný a přetrvává delší čas, minimálně tři měsíce
• symptomy specifické fobie vedou k výraznému strachu z jejich prožívání, nebo k výraznému zhoršení osobních, rodinných, sociálních, vzdělávacích, pracovních nebo jiných důležitých oblastí fungování
• pokud je fungování zachované, je to jenom díky značnému dodatečnému úsilí
• celoživotní prevalence specifických fobií je přibližně dvakrát vyšší u žen v porovnání s muži

A teď si musíme uvědomit, že píšeme o fobii ze šoférování. Člověk trpící amaxofobií má strach se zranění nebo smrti při nehodě motorového vozidla. Což je v dnešním přemotorizovaném světě vskutku prekérní a nezáviděníhodná situace.

A podle amerických odborných zdrojů nemusí být amaxofobie pouze konkrétní strach ze šoférování a může mít některé další subtypy:

• nebojím se řídit vozidlo za volantem, ale mám fobii sedět ve vozidle jako pasažér
• jsem schopen řídit vozidlo, ale jenom s někým blízkým na sedadle spolujezdce, komu důvěřuji
• nemohu být spolujezdcem bez ohledu na to, kdo je za volantem
• zvládnu jízdu ve veřejné dopravě, pokud trasa zůstane stejná
• nemohu se na vozidlo ani podívat, nebo přemýšlet o tom, jak do něj nastoupit bez toho, abych přepadl panice

Jak se nám to může stát?

Nebo chcete-li: jak můžeme dospět až ke fobii ze šoférování?

Opět platí kauzální vzorce společné pro všechny specifické fobie:

• může jít o zprostředkovanou negativní zkušenost – v případě amaxofobie jsme viděli dopravní nehodu, nebo někdo blízký byl účastníkem dopravní nehody, případně nám někdo s amaxofobií popisuje svůj strach
• nebo „startérem“ fobie může být přímá negativní zkušenost – zažili jsme dopravní nehodu
• neplatí ale rovnice: vznik fobie = předcházející negativní zkušenost – přímá nebo zástupní

Naše fobie ze šoférování tedy nemusí mít konkrétní traumatizující „startéry“ a jednoduše se nám stane beze zjevné příčiny.

Jak se amaxofobie projevuje?

Opět, tak, jako při každé specifické fobii můžeme fobii ze šoférování nebo jízdy prožívat v celé škále, od mírných až po extrémní projevy:

• husí kůže
• závratě a točení hlavy
• nadměrné pocení
• bušení srdce
• nevolnost
• dýchavičnost
• chvění nebo třes
• žaludeční těžkosti nebo poruchy trávení
• panické ataky

Jaké jsou spouštěče amaxofobie?

Tady musíme zdůraznit, že atak nebo projevy amaxofobie mohou způsobit jakékoliv typy osobních dopravních prostředků, tedy nejenom osobní auta, ale i autobusy, trolejbusy, tramvaje, vlaky, metro, lanovky, lodě nebo letadla.

Spouštěče zahrnují:

• vedení vozidla
• jízda ve vozidle
• představa sebe ve vozidle
• vidět vozidlo osobně nebo v televizi, na monitoru či displeji

Co s tím naděláme?

Inu, my všichni, kteří amaxofobií netrpíme, buďme rádi. A řiďme své vozidla bezpečně, sice s respektem a veškerou nezbytnou pozorností a soustředěním, ale beze strachu.

Ti, kteří specifickou fobií ze šoférování nebo jízdy trpí, se jí mohou zbavit.

V první řadě: amaxofobie není žádná hanba, ale reálná fobie, zařazená v mezinárodní klasifikaci onemocnění mezi specifické fobie. Experti a expertky na duševní zdraví tudíž vědí, jak nám mohou pomoci a opět: není vůbec žádná hanba se v případě amaxofobie obrátit na kvalifikované odborníky. Naopak, je v podstatě nevyhnutelnost, protože každá jiná možnost problém nevyřeší.

Psychologové a psycholožky mají několik terapeutických možností a každá z nich může vést k tomu, že se jednoho krásného rána probudíte a s úsměvem na rtech se přihlásíte do autoškoly, kam se beze strachu dovezete autobusem nebo tramvají.

Mnoho šťastných kilometrů beze strachu přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels, unsplash