Veronika Jariabková: Kostaričané si nikdy nestěžují, žijí v radosti a naplno. To je jejich tajný recept na dlouhý život.

 Veronika Jariabková: Kostaričané si nikdy nestěžují, žijí v radosti a naplno. To je jejich tajný recept na dlouhý život.

Vero, jak se nechává oslovovat, celým jménem Veronika Jariabková, je velmi srdečná a krásná mladá žena, která se teprve nedávno vrátila z Kostariky, kde žila a pracovala celých pět let. Pak nastal den, kdy se rozhodla přinést všechno to, co se v tamní kultuře naučila, opět domů na Slovensko a obohatit lidi nejen v rodném Trenčíně, ale i v okolí. Dnes se věnuje řadě aktivit včetně meditační muzikoterapie a rozbíhá u nás to, co tady ještě nebylo: kakaový rituál.

V tomto rozhovoru sa dozvíte:

  • jak se mladé Slovence podařilo odejít žít na Kostariku
  • v čem je mentalita tamních lidí odlišná od té naší
  • v čem spočívá tajemství dlouhověkosti Kostaričanů
  • co trápí místní mladé ženy a a jaká je jejich zdravotní péče
  • co je to kakaový rituál

„Pouze srdcem se umíme skutečně napojit na život. Pouze s otevřeným srdcem umíme pochopit skutečný smysl života.“ VERO

Veroniko, jak ses dostala na Kostariku? Co tě tam přivedlo?

Před více než sedmi lety jsem poprvé vycestovala na Kostariku na pracovní stáž z mé univerzity v Nizozemsku. Pracovala jsem v jedné neziskové organizaci, kde jsem pomáhala dětem a matkám žijícím v extrémní chudobě. Během tohoto období jsem žila u skromné ​​lokální rodiny a byla to krásná zkušenost. Po pěti měsících jsem se vrátila dokončit univerzitu a po roce jsem znovu odešla na Kostariku pracovat na svém vlastním projektu, který byl věnován psychické podpoře žen. Během dvou měsíců práce se ženami v extrémní chudobě (šlo většinou o velmi mladé matky), jsem zjistila, že moje práce je velmi užitečná a že Kostarika je mým novým domovem. Proto jsem se rozhodla jít zpátky domů, sbalit si všechny kufry, které jsem v Nizozemsku měla, a přestěhovat se na Kostariku na dobu neurčitou. Musím říci, že logiku to moc nemělo, protože jsem nevěděla, co přesně budu dělat, ale mé srdce mi jasně říkalo, že mám jít a nebát se. Toto hlasité volání se nedalo ignorovat a tak jsem se odhodlala a řekla jsem Evropě Adiós. Ani chvilku jsem o mém rozhodnutí nepochybovala. Právě naopak, byla jsem velmi nadšená a plná očekávání a radosti z nového životního dobrodružství v tak exotické zemi. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale věděla jsem, že se mám na co těšit.

Pět let je poměrně dlouhá doba. Čemu všemu ses během tohoto období na Kostarice profesionálně věnovala?

Než jsem poprvé přijela žít na Kostariku, jsem měla něco našetřeného a plán otevřít si s přítelkyní interaktivní jazykovou školu. Před odchodem bylo vše dokonale naplánováno a připraveno, ale když jsem dorazila, plány selhaly. (Na Kostarice je úplně normální, že věci prostě nejdou podle plánu.) Tak jsem hledala jiné možnosti. Začala jsem pracovat v obchodě se suvenýry, vyráběla jsem náramky a trička, které jsem prodávala, a protože jsem bývala u kostarického přítele, moje výdělky mi stačily. Po nějaké době jsem obdržela velmi zajímavou nabídku pracovat pro jednu americkou společnost jako organizátorka svateb. Prošla jsem pohovorem, i když jsem neměla žádné zkušenosti, a naučila se všechno od nuly. Byla to velmi zajímavá práce. Pořádali jsme luxusní exotické svatby na pláži. Moc mě to bavilo.

Po roce jsem ovšem zjistila, že mě to už nenaplňuje, a po návštěvě Peru jsem z práce odešla, mysle si, že začnu podnikání s mojí tehdejší značkou We Are Happy People. Prodávala jsem krásné produkty a poměrně se mi dařilo, ale přišla mi další nabídka pracovat v mém oblíbeném nejkrásnějším hotelu na pláži Cala Luna, kde jsem měla pracovat na recepci a později pomáhat s pobyty. Avšak po měsíci práce recepční jsem dostala nabídku pracovat v jejich holistickém SPA. Jelikož už tehdy jsem se věnovala spiritualitě, byla to pro mě krásná nabídka, i když jsem nikdy neměla zkušenost s masírováním a terapiemi.

Hotel nám zajistil velmi kvalitní trénink, který jsem si dělala během práce na recepci. Cítila jsem, že je to úžasná příležitost a že mě to bude bavit, tak jsem to musela přijmout. Během tréninku jsem se naučila několik masérských technik, reiki-energetickou práci, aromaterapii, zvukoterapii a mnoho dalších. Od toho momentu jsem měla hodně práce, pracovala jsem 6 dní v týdnu téměř po celý rok a měla jsem stovky klientů. Lidem jsem předávala krásné pocity a vždy jsem jim vykouzlila úsměv na tváři, dokonce i vyronili slzičku vděčnosti. Velmi mě naplňovala zejména práce s energiemi a léčivými zvuky. V hotelu, i mimo něj, jsem také pořádala různé spirituální akce jako meditace, workshopy, ceremonie a mnoho dalších. Sama jsem vedla různé meditace, kakaové rituály a jiné. Bylo toho velmi mnoho a můj život byl pestrý, smysluplný a naplněný. Potkala jsem lidi z celého světa, různých kultur, názorů a přesvědčení, různého věku a postavení. Velice mě tento život obohatil, naučil a rozšířil mi vědomí. Na Kostarice se všichni spojují v lásce, a proto jsem se tam vždy cítila jako doma.

Jací jsou Kostaričané?

Kostaričané jsou krásné bytosti. Každý si je hned zamiluje, neboť jsou bezprostřední, usměvaví, klidní a velmi otevření. Jsou to lidé, kteří mě naučili žít v přítomnosti, naučili mě správným hodnotám jako je vděčnost, dobrosrdečnost, jednoduchost a pokora. Pro ně jsou peníze druhořadé. Hlavní je mít v životě spoustu lásky. Rodina je také pro ně velmi důležitá a také si velmi váží přírody. Je to úplně jiná mentalita než naše evropská.

Kostaričané si velkou hlavu z malých věcí nedělají. Všechno je tam Pura Vida, což znamená něco jako „vše je v pohodě“. Používají to stále jako odpověď na všechno a opravdu se tím také řídí. Pro mě jako Evropanku s velkými cíli to bylo trošku náročné si na tuto mentalitu zvyknout, jelikož u nás musí být všechno tip-top, načas a dokonalé. Tam se nikdo nestresuje, a když se něco neudělá dnes, udělá se to zítra nebo nikdy a svět se nezhroutí, život pokračuje. Nevýhoda takového Pura Vida přístupu je, že pokud něco opravdu potřebujete mít uděláno načas nebo kvalitně, budete zklamáni…

V čem se tamní ženy liší od nás, Slovenek nebo Češek?

Na Kostarice jsou ženy velmi krásné, jednoduché a rodinně založené. Nevidím všeobecně velký rozdíl mezi nimi a námi. Jsou to velmi radostné a veselé bytosti, pečují o svůj vzhled i mentální zdraví. Velmi se mezi sebou podporují a obdivují, rádi se baví. Já jsem si s nimi velmi dobře vycházela. Jediný rozdíl je možná v tom, že ty jednodušší ženy mají děti ve velmi raném věku, což jim zabraňuje ve studiu a nějaké kariéře a tím pádem se často ocitnou v náročné finanční situaci. Toto je způsobeno takzvaným mačismem, kdy prostí kostaričtí muži nemají dostatečný respekt k ženám a často jsou sexuálně nezodpovědní až posesivní.

Konferencia Pre zdravie ženy v Bratislave 2021 – ONLINE PRENOS (LIVE STREAM)

Jak je to se zdravotní péčí na Kostarice?

Na Kostarice z toho, co já vím, je velmi dobrá zdravotní péče. Je tam mnoho státních nemocnic a klinik a také mnoho privátních. Hodně zahraničních žen tam dokonce i rodí. Já jsem za 5 let života neměla ani jeden zdravotní problém, takže osobně jsem nevyzkoušela na vlastní kůži, jak fungují, ale z toho, co vím, všechno je tam v této oblasti v naprostém pořádku.

Na Kostarice se nachází jedna z pěti proslulých Modrých zón. Je to oblast na poloostrově Nicoya, kde se lidé dožívají neobyčejně vysokého věku. V čem si myslíš, že spočívá jejich dlouhověkost?

Jak jsem zmiňovala, já sama jsem ani jednou nemocná nebyla. Určitě je to čerstvým vzduchem, nedotčenou přírodou, kvalitní vodousluncemčerstvým ovocem a hlavně dobrou náladou a správným mentálním nastavením, se kterým tam lidé žijí celý život. Nikdy si nestěžují, žijí život v radosti a naplno. Radují se z maličkostí a nebojí se projevit lásku. Pro mě osobně tohle je ten tajný recept na dlouhý život.

Plánovala ses od začátku vrátit domů, nebo jsi nechala svůj život volně běžet?

Upřímně, ne. Dokonce jsem měla i dlouholetý vztah s Kostaričanem, plánovala jsem se tam opravdu zakořenit a všechno jsem i pro to dělala. Těsně před Covidem se naše cesty s mým přítelem rozešli a já jsem začala cítit, že mě to láká domů. Alespoň na chvilku jsem chtěla trávit více času v Evropě. Během Covidu jsem nakonec zůstala po celou dobu tam a úplně jednoduché to nebylo. Přišla jsem o práci, měla jsem nový, poměrně náročný vztah a chyběla mi rodina, ale domů jsem jít nemohla a ani nechtěla, protože ve světě vládl chaos a na Kostarice byla situace zcela stabilizovaná. Tak jsem čekala, až se všechno uklidní, abych šla domů na Slovensko alespoň na nějaký čas. Vrátila jsem se domů koncem června po osmnácti měsících, a musím říct, že jsem tady velmi šťastná. Slovensko je krásné a cítím, že tady můžu nabídnout a sdílet velmi mnoho z toho, co jsem se na Kostarice naučila. Domov je domov, nic se mu nevyrovná. Takže teď jsem vděčná, že jsem tady a jsem velmi inspirovaná předat své poznatky, zkušenosti a dary přes různé terapie, akce, projekty a naučit tak i Slováky jak žít více v přítomnosti a radosti. Co přijde, nevím. Jsem otevřená možnostem a jdu s proudem života tak, jak jsem to vždycky dělala a život mě nikdy nezklamal, jen příjemně překvapil.

Psychosomatika: neoddeliteľné spojenie tela a duše

Co nakonec rozhodlo o tom, že ses vrátila?

Jak jsem zmiňovala, měla jsem už skoro dva roky myšlenku působit i na Kostarice i na Slovensku. Nevěděla jsem přesně, jak to udělám, ale světová pandemie mi to velmi ujasnila a volání mého srdce se nedalo přehlížet. Tak jsem sbalila všechny kufry a přišla jsem do mé rodné země, kde mě čekali nádherní lidé i příležitosti. Jelikož miluji změny a nepoznaná budoucnost mě fascinuje, jsem velmi zvědavá, co mě čeká, ale už teď vím, že jsem na správném místě.

Jaké nejdůležitější poselství sis z Kostariky přinesla? Co v tobě ta země a její lidé zanechali?

Nejdůležitější poselství je, že jsme doma všude tam, kde se cítíme užiteční, přijatí a milovaní. Život na Kostarice mě naučil, že jen v lásce se umíme opravdu spojit a změnit svět k lepšímu. Pochopila jsem, že láska není jen pocit, ale stav našeho bytí, ve kterém se dějí zázraky. Naučila jsem se, že chceme-li něco v životě změnit, musíme začít od sebe, a chceme-li opravdu něco dokázat, musíme spojit síly a podpořit jeden druhého, vytvářet mosty a ne vysoké stěny. Naučila jsem se, že moje ženskost je moje síla a moje vášeň pro život je moje esence, a že těšit se z maličkostí a rozdávat radost je skutečné štěstí…

Čemu se aktuálně věnuješ teď?

Momentálně po příchodu na Slovensko jsem vytvořila nový projekt Som Láska, přes který budu nabízet mé holistické terapie, učit lidi být vědomými a žít v lásce a propojení s přírodou a životem. Budu s lidmi sdílet zvukoterapii v různých studiích a na různých akcích, pořádat kakaové rituály a různé jiné zajímavé věci. Mám v plánu i prodej zajímavých produktů. Ale hlavně chci sdílet s lidmi mou energii, mé poznatky, praktické rady a nástroje pro vylepšení a harmonizování každodenního života. Snad v budoucnu organizovat i pobyty na Kostarice nebo i jinde ve světě. Mám toho hodně v plánu, takže se máte na co těšit a já se těším na vás.

Pověz nám něco o kakaovém rituálu. V čem by nás mohl obohatit?

Kakaový rituál je jedna velmi magická chvíle v kruhu lidí, kde se napojíme na naše srdce pomocí nápoje bohů a medicíny dávných civilizací – kakaa. Kakao všichni známe ve formě čokolády, kterou téměř všichni milujeme a potěší naše chuťové buňky i dušičky. Je to proto, že kakao má opravdu speciální účinky, hlavně stoprocentně pravé kakao z Jižní nebo Střední Ameriky. Kakao obsahuje složky, které stimulují dobrou náladu a přinášejí pocit lásky, radosti a klidu. Touto informací disponovaly již dávné civilizace a pokládaly tento nápoj za něco velmi léčivého a používali jej při různých ceremoniích. Kakao nám dodává vitální energii, probouzí v nás kreativitu a rozšiřuje naše vědomí. Pitím kakaa ve skupince lidí se všichni naladí na frekvenci lásky, radosti a vděčnosti a tím se vytváří velmi krásná a silná léčivá energie, kterou si v sobě umíme ponechat a sdílet ji s okolním světem. Součástí takového rituálu je také hudba, meditace a někdy i závěrečný tanec. Pokud jednou pocítíte kouzlo tohoto krásného nápoje, určitě ho zařadíte do svého každodenního života, abyste vždy byli naladěni na té správné frekvenci, rozdávali radost a lásku kolem a přitahovali si do svého života jen krásné věci.

Myslíš, že v Trenčíně jsi už nadobro doma, nebo máš ještě další cestovatelské plány?

Zatím mi můj pocit a vnitřní hlas našeptává, že jsem přesně tam, kde mám být a že tady mám poslání, které nevím, jak dlouho bude trvat, ale jdu se na něj soustředit celým mým bytím. Nicméně, určitě nezůstanu zaseknutá pouze tady, a pokud to situace dovolí, budu cestovat. Určitě se vrátím i na Kostariku a navštívím i jiné země. Chci se nadále vzdělávat v různých oblastech energetického léčení, vědomého růstu, zvukoterapie a jiných holistických terapií, nasbírat nové zkušenosti i v jiných zemích. Velmi se chci vrátit do Peru a navštívit země jako Guatemala, Mexiko a Ekvádor, odkud pochází to nejlepší kakao. No momentálně cítím, že na Slovensku se chci po téměř deseti letech konečně usadit a vytvořit si zde zázemí, kde se budu moci vždy vrátit a kreativně realizovat.

Kterou zemi byste chtěli v nejbližší době navštívit vy?

1 Comments

  • […] aj letné obedy a večere vyžadujú tepelne upravené jedlo, a tak sme pre vás pripravili zoznam receptov, vrátane zdravých raňajok aj sladkej bodky na záver, pri ktorých nestrávite v kuchyni viac […]

Zanechajte nám komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.