Superpotraviny: skvělá ikonická letní pochutina – meloun si zaslouží naši pozornost

V dnešní „virtuální dietologii“, které se beze jakýchkoliv skrupulí věnuje prakticky kdokoliv bez jakéhokoli vzdělání, kvalifikace a zkušeností souvisejících s tímto oborem, můžeme narazit doslova na „potraviny na všechno.“ Pokud bysme však jejich „účinky“ konfrontovali s vědeckými důkazy, nenalezneme nic, co je potvrzuje. Proto je i v této oblasti mimořádně důležité, odkud čerpáme informace a do jaké míry máme jistotu, že jsou pravdivé, ověřené a mají vědecké a dietologické opodstatnění. Své polínka do věčného ohýnku osvěty postavené na faktech jsme se rozhodli přikládat i my v našem seriálu, který věnujeme superpotravinám.

Začali jsme svižně a chutně se skořicí, poté jsme se věnovali také exotickému zázvoru a nezapomněli jsme ani na nápoj bohů a bohyň – kakao. Dnes naše pozornost patří v našich končinách úplně běžnému, ale neopřehlédnutelnému plodu jedné z tykvovitých bylin – melounu.

Když jsme byli mladí a vyběhli bez peněz nalehko na koupalište, k absolutnímu blahu nám kromě vody, slunce a slastních letních her postačil šťavnatý, ideálně až téměř krvavě červený meloun. Kromě své libové chuti nás i zasytil a významně přispěl k v letních vedrech veledůležité hydrataci. Tato pro většinu z nás bežná letní přírodní lahůdka, často opomíjená v záplavě jiné exotické zeleniny a ovoce plnících pulty našich hypermarketů, si jistě zaslouží zařazení mezi superpotraviny.

Kdybysme sestavili řebříček nejběžnějších sezónních potravin a pokrmů, které tradične u nás v létě konzumujeme, v top desítce by jistě byl nepřehlédnutelný, svým typickým způsobem až krásný a velice chutný meloun. Kromě všech výše vyjmenovaných vlastností je jeho konzumace také velmi prospěšná našemu zdraví.

Není meloun jako meloun

V první řadě ale musíme přesně identifikovat, který druh melounu máme na mysli. Ne ten cukrový, známý také pod jmény ananasový nebo žlutý meloun, velký kulatý žlutozelený plod rostliny Cucumis melo se sladkou žlutou dužinou. Ačkoliv je na světě až kolem tisíc různých odrůd melounů, všechny jsou prý vyšlechtěné z dvou původně divokých druhů: cukrového a vodního melounu.

Superpotravinou, o které píšeme je majestátní, zpravidla několikakilový plod rostliny lubenice obecné s chutnou, šťavnatou červenou dužinou, tmavězelenou slupkou s bledšími skvrnami nebo spíše nepravidelnými pásy a černými jadérkami. Tedy vodní meloun, odrůda je v Evropě nejběžnější a taky nejoblíbenější. Není to však naše původní plodina.

Africký rodokmen

Pokud bysme v historii pátrali po původu melounu, není oprazen žádným tajemnem: do středomoří nám ho prý přivezli kolem 6. století moslimové, kteří ho považují dodnes za půstní jídlo. V severní Africe byl ale meloun znám několik tisíciletí před Kristem a byl nalezen i jako posmrtná kulinářská výbava faraonů na jejich cestu za věčným životem. Pěstovali ho i Peršané a další starozákonné národy. V severní Africe pěstují melouny dodnes, běžně až do hmotnostní kategorie 10-15 kilo, čož je asi třikrát víc, jako váha jejich evropských bratrů.

Poměrně dlouho byl meloun ale považovaný za asijskou rostlinu, snad proto, že na tomto kontinentu je známá vcelku různorodá druhová variabilita. Do Asie ale meloun prokazatelně doputoval z Afriky. Tolik historie, a teď ještě špetka botaniky.

Je meloun ovoce, nebo zelenina?

Minimálně vaše učitelka biologie na základce vám tuhle otázku zřejmě položila a schválně, zkuste si spomenout na odpověď. Když se na problém zadíváme kupříkladu očima sadařů, tak jde jednoznačně o zeleninu, vždyť ovoce je přece jenom to, co roste na stromech a jiných dřevinách. Jiná definice ale tvrdí, že ovoce je všechno, co má dužinu a v ní jádro, nebo jadírka, semena, v případě vodního melounu opravdu hodně černých – pokud je zralý – jadérek. Takže ovoce? Asi ano, ale spíše příbuzný ovoce bobulového.

Botanici řadí meloun, o kterém píšeme, tedy plod rostliny Citrullus lanatus – lubenice obecná do čeledi tykvovité a jde o bobuli. Je ale považován i za plodovou zeleninu a protože má sladkou dužinu, je zařazován i mezi ovoce. Takže si zřejmě můžeme vybrat. Buď jako buď, ačkoliv jde o rostlinu a plodinu, které se daří zejména v teplejším klimatu, meloun si dokážeme v malém vypěstovat i v našem mírném klimatickém pásmu ve skleníku na zahrádce. V teplejších, jižnějších kupříkladu vinařských oblastech naší krajiny třeba na jižní Moravě melouny rostou a dozrávají i na polích.

Proč je meloun superpotravina?

Protože splňuje hned několik charakteristik zdravé, ale i výživné stravy: neobsahuje žádné tuky, cholesterol ani sodík, kromě toho hydratuje a je diétní, nízkokalorický. Tato superpotravina má hned několik zajímavých zdravotních benefitů.

Jelikož obsahuje až 92 % vody, je ideální hydratující součástí letní stravy. Ze všech druhů zeleniny a ovoce, které běžně konzumujeme, obsahuje nejvíc lykopenu, antioxidantu spojovaného se snižováním rizika rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění a poruch zraku souvisejících s věkem.

Je vydatným zdrojem mnoha vitamínů a zdraví prospěšných nutrientů:
• vitamín A je důležitý pro zdraví pokožky a očí
• vitamín B6 pomáhá rozkládat bílkoviny, prospěšný pro imunitní systém i fungování nervů
• vitamín C posiluje imunitní systém a pomáhá při vstřebávání železa
• draslík se podílí na snižování krevního tlaku a správném fungování nervů

Tak jako u každé zeleniny či ovoce je nejzdravější konzumace syrového melounu, bez jakýchkoli tepelných či jiných úprav. Mimochodem, správně skladovaný meloun – vcelku – vydrží v konzumovatelném stavu při pokojové teplotě i dva týdny. Pokud ho budete držet v chladu, můžete si na něm pochutnat i za měsíc.

Jak poznáme, že je meloun zralý?

Klasické arabské přísloví praví: „Do melounu a do ženy nevidíš…“. Všichni šikovní prodavači melounů dokážou bleskově vyříznout do toho vámi vybíraného „kontrolní ihlánek“, nedělají to ale rádi. Protože tato metoda opravdu funguje a riskují, že ten „prozrazený“ růžový meloun s trojuhelníkovou dírou už nikomu v podstatě nemají šanci prodat.

Abysme to pěstitelům a prodejcům ale hlavně sobě ulehčili, postačí znát několik malých tajemství: zralý meloun neprozradí jenom jeho vyzrálá červená až rudá barva po rozříznutí, ale i barva na povrchu. Pokud je tmavě zelený a ty bledší pruhy jsou sytě zelené, bude to on. A hlavně: na spodní straně, té, kterou rostl při zemi má ne bílou, nebo bledou, ale žlutou skvrnu. Dalším porovnávacím parametrem zralosti je ten hmotnostní: když vemete do rukou dva velkostně podobné melouny, ten těžší bude zralejší.

Dobrý výběr a dobrou chuť přeje

Ján Schneider

foto: pexels