S chřipkou v posteli

Navzdory tomu, že i aktuální zima bude znovu zřejmě nejteplejší v historii, po více než měsíční pauze opět udeřila a připomíná nám, že ještě nezapomněla, jak dělat svou práci. Všichni víme a doslova na vlastní kůži zažíváme, jak dokáže zima a chlad procvičit naši imunitu, víme ale také to, co vlastně dělá s našimi těly? A proč jsme v zimě více nemocní, jako v jiných ročních obdobích?

Zažíváme to – pokud se tedy paní zima nefláká – denně: vyběhneme z vytopené komfortní obytné zóny rovnou do ranní zamrzlé krajiny jako z Mrazíka a chvíli nám určitě není všechno jedno. Než se nám podaří opět dostat do přijatelného tepla, tělo se v zájmu zachování zdraví a života navzdory všem tepelně izolačním vrstvám snaží přizpůsobit okolní teplotě a najednou hup – znovu z mrazu do tepla. A takhle to otočíme v zimě několikrát denně. Pokud bychom se těla zeptali, co ono na to, jen by rezignovaně pokroutilo hlavou, pokrčilo rameny a možná i nějakou slzu vyronilo, vždyť slzy jsou slané a nezamrzají.

Inu, v našich zeměpisných šířkách se ani moc netrápíme s extrémními mrazy, kdy i mrožům mrznou vousy a klepou se zimou jako trasořitky, jde spíše o ty přechody. Ven a dovnitř, z přetopených místností do venkovního chladného a v zimě i obvykle suchého, mrazivého vzduchu s nízkou relativní vlhkostí. A zase zpátky dovnitř s tím, že i tam je v zimě nejčastěji suchý, ne příliš vlhký vzduch a teplotní rozdíl může činit klidně – když venku přituhuje – 25-30 °C. To všechno jsou takřka ideální podmínky na to, aby naše sliznice trpěly a poměrně rychle se staly buď totálně bezbranné, aneb podstatně méně odolné vůči atakům virů. Protože to opravdu není tak, že v zimě chřipkových a jiných respiračních virů poletuje vzduchem více, než jindy, protože jsou to takoví malí otužilí prevíti. Problém je zejména v tom, že nejsme otužilí my, naše sliznice trpí výkyvy teplot a jsme více hákliví na virové ataky.

Není tudíž žádná náhoda, že na naší severní polokouli zažíváme v zimě kromě lyžařské i každoročně se vracející chřipkovou sezonu. Mimochodem, víte odkdy dokdy? Vždy se začíná počítat na začátku 40. týdne běžícího roku až do konce 17. týdnu roku následujícího. Aktuální chřipková sezona tudíž stále běží, začala loni začátkem října a skončí letos koncem dubna.

Zkusme se zamyslet nad tím, co máme v zimě zahalené a co téměř nikdy. Ano, jde o naše tváře a zejména nosy a ústa. Dýchat jednoduše musíme i v zimě a jádro pudla je v tom, že to, co máme ve vstupních branách našeho organismu, na nosních sliznicích, v ústní dutině a hrdle je funkční antivirová bariéra. A pokud ta selže, není se proč divit, že se poměrně rychle ocitneme s chřipkou v posteli. Protože právě silné imunitní, antivirové funkce, které plní naše sliznice horních cest dýchacích vlivem chladu ztrácejí svou sílu.

Co s tím?

Pokud vám to už – doslovně – leze krkem, ideální je přečkat zimu někde v teple, na jachtě v Karibiku, nebo možná někde blíž, v jiném klimatickém pásmu, kde neznají zimu. Buďme ale realisté a zůstaňme pěkně doma s vědomím, že se chřipce ani letos nevyhneme. Protože můžeme být kupříkladu otužilí a chlubit se imunitou jako z příručky, ale pokud nejsme zaočkováni proti aktuálním chřipkovým virům, oni si nás najdou. A mimochodem, vakcinace neznamená, že se nemůžete nakazit, je však zárukou, že budete mít nekomplikovaný průběh infekce. Zkusme to ale vidět pozitivně – navzdory tomu, že chřipku bysme neměli podceňovat, můžeme ji brát za podstatně banálnější virovou nemoc, v porovnání třeba s covidem. Co tedy dělat a i nedělat, když nás chřipkové viry zdolají?

Chřipka patří do postele!

Jistě, jsou borci o borkyně, kteří se dokážou hrdit tým, že chřipku prochodili nebo dokonce proběhali a zřejmě opravdu netuší, že tohle hrdinství jsou hrátky s vážnými zdravotními komplikacemi. Každý lékař i lekárník ví a měli bysme to vědět a hlavně aplikovat všichni: chřipka vážně patří do postele a musíme ji jednoduše vyležet.

To, jestli jde „jenom“ o nachlazení anebo vážně o chřipku lehce rozeznáte podle rozdílových příznaků:

• nachlazení má pozvolný, pomalý náběh, chřipka nás zloží do postele v průběhu pár hodin
• při nachlazení obvykle tělesná teplota nepřekročí 38 °C, při chřipce jsou běžné horečky od 38,5 do 40 °C
• při chřipce nastupuje rýma – ucpaný nos – až po nástupu kašle, při nachležzení je to naopak
• při chřipce je průvodním příznakem i bolest kloubů, svalů a hlavy a velká únava až vyčerpanost, při nachlazení nás bolí zejména v krku

Tak či onak, obě jsou to virové onemocnění, které je nutné léčit doma, v izolaci a pokud nemáte vážné komplikace, postačí léčbu konzultovat se svým lékařem.

Základní zásadou domácí samoléčby chřipky je klidový režim doma na lůžku, s dostatečnou hydratací. Protože neléčíme příčinu chřipky, ale zmírňujeme příznaky, nasadíme volněprodejné léky na tlumení horečky, kašle, nebo při vlhkém kašli podporující vykašlávání. Důležitý je i vyšší příjem vitamunu C a zinku, při bolesti krku pomáhá kloktání slanou vodou nebo bylinnými recepty. A zabírají i recepty našich babiček: česnek, skořice, heřmánkový nebo zázvorový čaj, med a inhalace eukalyptového či tymiánového oleje. V době samoléčby se vyvarujte pití alkoholu a kofeinu, protože vás můžou dehydrovat. A když příznaky neustopí do pár dnů po začatí domácí léčby a naopak se zhoršují, je čas navštívit svého lékaře.

Ján Schneider

foto: Canva