Jitka Volná a Jolana Kolaříková z České podnikatelské pojišťovny: Zásadní je rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Určitě je vždy nejenom pozitivně oživující – zejména, ale nejenom pro muže – ale i mnohými způsoby a z různých pohledů přínosné, když se významných pozic chopí akční ženy. Dvě sympatické, akční profesionálky působí v České podnikatelské pojišťovně. Jolana Kolaříková je ředitelka Marketinku a PR, Jitka Volná zástupkyní ředitele Úseku tvorby produktů a manažerka odboru vývoje a metodiky životního pojištění. Obě dámy nám zodpověděly otázky nejen o pojišťovnictví, ale i o ženách v bysnysu, o prevenci a životě vůbec.

Dámy, nadcházející konference Pro zdraví ženy bude kromě jiného také o prevenci.

Pro vás je samozřejmě prevence jako součást pojišťovnictví pracovní náplní, co ale pro vás znamená prevence osobně? Co byste doporučily všem ženám v oblasti preventivní péče o sebe samé?

JK: Doporučuji se programově obklopovat pozitivními, inteligentními a dobrými lidmi. Psychická prevence je prevence zdraví jako celku. Pak je také ideální spojit to s příjemným zdravým pohybem, podle preference každého.

JV: Prevence je pro mě životní mantra. Osobně mi připadá snazší pečovat o sebe, hlídat si své zdraví, kondici, ale i připravenost na různé životní situace, a toto vše realizovat po malých krůčcích, s předstihem, než řešit „velký problém“. Ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným.

Zveme vás zúčastnit se jedinečné konference Pro zdraví ženy. Vstupenky jsou dostupné zde.

Navzdory tomu, že ženy prostě musí v životě zvládat, a tudíž vydržet víc, než muži, jsou obecně specificky zranitelnější, co se týče některých onemocnění, ale i psychiky…kde je podle vás ta hraniční míra ženského rozdávání se blízkým, kdy si musí žena prostě říci: „dost“ a nějak ty vážky vychýlit směrem k sobě?

JK: Pokud ženu rodina energeticky nenabíjí, ale naopak vysává, věřím, že to každá žena včas pozná, stačí vnímat své tělo. A pokud to necítí, musí doufat, že má kolem sebe přátele, kteří jí upozorní. A pak je důležité umět říct dost a najít si čas jen pro sebe. Je skvělé mít doma chápavé lidi, kteří v tom, že věnujete čas sami sobě nevidí sobeckost. Chápou to jako důležitý předpoklad pro spokojený život ve všech směrech. Kdysi jsem někde četla, že šťastná máma=dobrá máma. Vzájemný respekt ke vnímání potřeb toho druhého považuji navíc za klíčový pro každý vztah.

JV: Indikátorem, že pomoci ostatním už bylo příliš, je psychická nepohoda. Alespoň tomu tak je u mě. Když byly dcery malé, byla jsem přesvědčená, že musím zvládnout péči o ně, domácnost, vše v práci. Že musím být vždy ostatním oporou. Své potřeby a odpočinek jsem příliš neřešila. Takový přístup byl ale nesmírně vyčerpávající. Dnes už mám dcery dospělé. Díky tomu mi zbývá více času na to, co mám ráda. Povinností je však stále dost, proto si i své volnočasové aktivity plánuji. Vyhrazuji si na ně pevné místo ve svém diáři. Stejně, jako na pracovní schůzku.

Obě působíte ve vysokých pozicích, co si krom jiného vyžaduje i permanentní podávání maximálních pracovních výkonů se stoprocentním nasazením…jakým způsobem si dokážete „dobíjet baterie“ a zvládat tenhle nápor?

JV: Potřeba podávat vysoké výkony, se týká většiny žen, které pečují o děti, domácnost. Zejména, když při tom všem ještě pracují, bez ohledu na jejich pozici. Velmi obdivuji ženy, které zvládají pracovat na směny. Uvědomuji si, že mám štěstí, že mám večery povětšinou volné a během dne mohu fungovat podle svého cirkadiálního rytmu, tedy mých vnitřních hodin. Jsem ranní typ, veškeré složitější úkoly a aktivity plánuji co nejvíc tak, abych využila své přirozené ranní energie.

Jsem ráda, že si během pracovního týdne mohu každý večer vyhradit alespoň chvilku na sport nebo procházky. Tyto aktivity jsou mým hlavním „dobíječem“. Do tělocvičny chodím většinou s manželem, na procházky často s mladší dcerou.

Když se potřebuji rychle nabít energií, používám dechové techniky. Několik soustředěných vědomých hlubokých nádechů a výdechů, a denní úkoly jsou hned snazší. Dobré je taky na chvilku zastavit neustálý proud myšlenek, rozhlédnout se kolem sebe a připomenout si, co všechno je v mém životě dobrého. Často na to zapomínáme. Třeba, že žiji se svou rodinou na bezpečném místě, že se blíží jaro a podobně. Je fajn umět se radovat z malých věcí, z drobností, protože se stávají mnohem častěji, než ty velké.

JK: Uvedu jeden příklad z minulého týdne, od 6:30 hodin jsem byla na nohou, vypravovala syna do školy, pak pospíchala do práce, kde probíhala jedna schůzka za druhou. Od pěti hodin jsem už seděla na třídní schůzce syna, kde to také byla smršť informací, a pak jsem doslova běžela na sraz s mojí mámou, měly jsme lístky do divadla… už jsem chtěla divadlo zrušit s tím, že jsem z celého dne unavená. Štěstí, že jsem to neudělala, divadlo bylo famózní a já z něj odcházela odpočatá. Takže můj recept na dobití je věnovat se věcem, které vás baví, kde umíte úplně vypnout. V mém případě kromě zmíněného divadla, které miluji, jsou to knížky, příjemná společnost a cestování. Největší zárukou dobíjení baterek je ovšem čas strávený s mým malým synem a nebo letní posezení na terase se skleničkou dobrého vína ve společnosti mého muže. Umění „vypínat a přepínat“ jsem se naučila až po pár letech, předtím jsem žila v neustálém mixu myšlenek, teď umím mnohem lépe fungovat v práci a pak i doma. S věkem člověk získává zkušenosti a větší nadhled.

Přečtěte si také rozhovor s ambasadorkou Vlastinou Svátkovou: Dát si samu sebe na první místo neznamená, že ti, které milujete, budou trpět

V korporátním prostředí je jednou z podmínek vysoké efektivity správně nastavený a dobře vyladěný timemanagement. Jak dokážete zvládat kromě svého profesního života i ten rodinný? Umíte si také najít čas i samy pro sebe?

JV: Už jsem zmínila, že jsem od přírody plánovač. Naprostou většinu mých aktivit, jak pracovních, tak soukromých, rodinných, mám pevně naplánovanou. Díky tomu se mi daří zvládat hodně činností za den, včetně sportu a dalších mých oblíbených aktivit. Na tom, mít i čas pro sebe, poslední roky nekompromisně trvám. Často využívám chvilek, kdy má rodina jiný program.

JK: Najít ten správný balanc mezi rodinným životem a tím pracovním je za mne klíčový. Základ je mít práci, která vás baví a naplňuje, obklopit se těmi správnými lidmi a to samé vlastně platí i pro soukromý život. Na obojím se musí ale neustále pracovat, samo o sobě nefunguje dlouhodobě nic. Základem efektivity je správné plánování, to je důležitá dovednost. Podstatné je umět si najít čas i jen pro sebe, vypnout nebo se jen na chvíli věnovat úplně jiné činnosti a nabrat tak sílu.

Jaký je váš osobní vztah k pohybu, cvičení, sportu jako nevyhnutelných součástí zdravého životního stylu?

JK: Pohyb je součástí mého života, celá naše rodina je sportovně založená a k pohybu vedeme od mala i syna. Můj muž je někdy na můj vkus, aktivní až moc :o), ale díky tomu, že je sportovní tahoun naší rodiny, já si pak bez výčitek umím užít povídání s přáteli u dobrého jídla a vína.

JV: Pohyb potřebuji k životu. Je pro mě nepostradatelný. Doslova si při něm „čistím hlavu“. Aktivity střídám. Pravidelně cvičím jógu, snažím se o běh, posiluji s vlastní vahou s využitím TRX systému a na víkend obvykle plánuji delší procházky přírodou. S manželem od října do března chodíme každoročně do tanečních, kde si kromě pohybu užijeme společnosti známých a kamarádů a taky slušně potrénujeme naše mozkové závity. Na rozdíl od běhu, u kterého se s přibývajícím věkem postupně zhoršuji 😊, je tanec neomezený. Stále je co zlepšovat. Když zvládnete kroky, je potřeba pilovat držení těla, paží, hlavy, jakým směrem dát energii a ladit další detaily. A když zvládnete toto, tak si přidáte další sestavu. A jste zase na začátku. Stejně, jako jóga. Zde je také stále možné rozvíjet se, vylepšovat pozice, v podstatě do nekonečna.

Důležité je ale respektovat své tělo, jeho aktuální možnosti. Pohyb by měl být ku prospěchu, ne naopak. Posledních pár měsíců je potýkám se zdravotními komplikacemi. Cvičení si tedy upravuji, jak mé tělo zrovna dovolí. Hlavně se nepřestat pohybovat!

Co konkrétně děláte na podporu svého mentálního zdraví, máte vlastní způsoby psychohygieny?

JK: Určitě zásadní je již zmíněná rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Efektivní plánování je prevencí před stresem, dobrá organizace v práci i v životě nám stresové situace sníží na únosnou míru. Umět si najít čas pro sebe, na relax v jakékoli podobě, spánek v kombinaci s aktivním odpočinkem v podobě pohybu v přírodě je úplný základ. A jak jsem zmiňovala v úvodu, klíčové jsou vztahy, umět se obklopovat optimistickými a inspirující lidmi, kteří vás mají rádi.

JV: Souhlasím s Jolanou. Zásadní je rovnováha mezi pracovním a soukromým životem, životní balanc.

Kromě sportu a dechových technik je pro mě důležitá sebereflexe. Zastavit se a uvědomit si, jak se cítím, co potřebuji, co se mi podařilo a kde mám prostor na sobě zapracovat. Ráda si vychutnám radost z toho, když se mi daří větší věci, ale i ty malé, obyčejné, každodenní. Když se mi něco nepovede, beru to jako příležitost pro zamyšlení a hledám, co konkrétního by bylo fajn zlepšit. Nechci se kritizovat, vnitřně trestat.

Jsem mimopražská. Když jsem se učila řídit, měla jsem obavu jet přes Prahu. Děsila jsem se množství aut. Můj táta mi na to řekl, proč řešíš všechny auta, vnímej jen ty, co jsou bezprostředně kolem tebe. Těch je o hodně míň. Podobné je to i s našimi starostmi. Je dobré řešit to, co lze ovlivnit dnes. Souzním s myšlenkou Dalajlámy „Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním z nich je včerejšek a druhým zítřek. Proto dnešek je tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat, žít.“

Přečtěte si také rozhovor s terapeutem Viliamem Kurucem: Ta nejbolestnější traumata mlčí a často nemají slova.

Jolano, tým vaší pojišťovny je kromě profesionality proslulý i tím, že mu ne že není lhostejné dobrovolnictví, ale jste aktivní součástí této nezištné, důležité a potřebné činnosti. Dokonce jste tuto aktivní společensky prospěšnou a odpovědnou činnost posunuli na vyšší level směrem k odbornému dobrovolnictví…

JK: Ano, máte pravdu. Dobrovolnictví má v naší firmě již dlouhodobou tradici. Od loňského roku mohou zaměstnanci využívat pro firemní dobrovolnickou činnost dva dny ročně. Zapojují se rádi, a i mě potěší vždy jejich ohlasy a zážitky z neziskových organizací. Sama se pravidelně účastním s naším vedením a se svým týmem, považuji to za smysluplnou formu teambuildingu.

Jitko, jste spíkerkou konference Pro zdraví ženy, název vaší prezentace: „Nejčastější úrazy při sportu, jak jim předejít a jak může pomoci pojišťovna, příklady z praxe“ mluví sám za sebe…můžeme ale beze spoilerování prozradit, co byste z vaší přednášky vyzdvihla jako klíčové poselství?

JV: Život je pestrý. Nabízí spoustu možností, spoustu aktivit, ale někdy i nepříjemné a složité životní situace, jako jsou vážnější úrazy nebo nemoc. S těmi obvykle přichází i potřeba finančních prostředků na léčbu, jako kompenzace výpadku příjmů nebo třeba na úpravu prostředí související se směnou životního stylu. Je fajn, když člověk může mít v zádech partnera, který mu dokáže v pravý čas část potřebných finančních prostředků poskytnout. Proto chci ukázat, jak může pojištění pomoci a že zajištění vážnějších úrazů nemusí být až tak drahé, jak si většina lidí myslí.

Za rozhovor poděkoval Ján Schneider