Během letního slunovratu opět prožíváme nejkratší noc a nejdelší den roku. Od zítra se nám slunce bude opět vzdalovat, dny se krátit a noci prodlužovat až do zimního slunovratu, 21. prosince, kdy se celý cyklus začne od znova v reverzním módu.

A proč o tom všem píšu? Inu proto, že dnes je ten slunovratný den, dnes, 21. června přesně ve 4 hodiny a 42 minut nastal výjimečný okamžik letního slunovratu a zároveň se v našich končinách začalo i astronomické léto. Na oslavy slunovratu máme hned několik důvodů.

Proč právě oslavy slunovratu?

Nemusíme být zrovna sluníčkáři holdující prastarému šamanismu, abychom den, nebo spíše noc a červánky letního slunovratu slavili přímo ve Stonehenge. Dá se to i méně okázale.

Věřte nebo ne, tento výjimečný okamžik má pro lidstvo naší planety takový význam, že 21. červen je oficiálním, rezolucí OSN vyhlášeným Mezinárodním dnem oslav slunovratu. Slavíme ho sice jenom 5 let – pozdě, ale přece? – a jde o uznání jednoty kulturního dědictví a prastarých tradic.

Slunovraty – letní i zimní – a taky jarní a jesenní rovnodennost jsou v různých kulturách v podstatě stejnými symboly provázanosti života lidské populace s přírodou. Jejich oslavy jsou součástí globálního kulturního dědictví a mají tisíciletou tradici.

Oslavy letního slunovratu mají v různých zemích a kulturách mnoho rozličných podob. Do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO jsou zapsány tradiční Festivaly ohně, pořádané během letního slunovratu v Pyrenejích. Podobnou tradicí jsou na Slovensku Svätojánske vatry a na Moravě Svatojánské ohně, zapalované v noci 24. července.

Slunovraty a rovnodennosti

Slunovrat je astronomická událost, nastávající, když Slunce dosáhne bod nejsevernějšího nebo nejjižnějšího denního oblouku vzhledem k rovníku naší planety. Proto existuje letní slunovrat – nastávající vždy kolem 21. června – a zimní slunovrat kolem 21. prosince.

Slovo „slunovrat“ je odvozeno od latinského „sol“ – slunce a „sistere“ – stát na místě, protože sezónní pohyb denní dráhy pohybu slunce se z pohledu ze Země zdá jako „zastavení“ na severní nebo jižní hranici své dráhy předtím, jako změní směr.

Rovnodennost je okamžik, kdy je střed dráhy viditelného Slunce přímo nad rovníkem. Jarní rovnodennost nastává kolem 20. března a jesenní rovnodennost kolem 23. září, Obě rovnodennosti jsou jedinými časy, kdy je sluneční terminátor – „hranice“ mezi dnem a nocí – kolmý na rovník, a proto den i noc trvají přibližně stejnou dobu.

Slovo rovnodennost je odvozeno od latinského „aequus“ – stejný a „nox“ – noc. Rovnodennost bychom mohli klidně nazývat i stejnonocí.

Slunovraty a rovnodennosti jsou spojeny s ročními obdobími, úrodou a živobytím, a proto jsou v různých kulturách a zemích slaveny rozličnými svátky a způsoby oslav.

Pohodové léto přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay, pexels