Barbora Junková: Když nejde o život, nejde o nic
„Ve světě revmatiků neexistují ranní ptáčata a noční sovy. Jsme něco jako tým neustále vyčerpaných holubů,“ říká Barbora Junková, mladá (24 r.) žena známá jako Revmaholka. Působí jako učitelka v Teplicích, kde učí matematiku a fyziku. (Učím na škole, kam chodí velké množství cizinců. Kromě českých dětí učím arabské děti, ruské děti, ale i děti národnostních menšin). To, že zdraví je velmi důležité a je třeba si ho vážit, ví Barbora víc než dobře. Je vděčná za každý den bez bolesti.
Jako jedna z ambasadorek konference Pro zdraví ženy nám v rozhovoru prozradila:
- o největším nepříteli revmatiků – o stresu,
- zda revma více dává nebo bere,
- o vzácném Raynaudově syndromu, který je součástí jejího života,
- co není třeba zanedbávat v péči o zdraví.
Měl jste 15 let, když vám poprvé „opuchla“ kolena. Nemohli jste chodit, nasadit si ponožku. Podařilo se už tehdy lékařům určit vaši diagnózu? Není snadné trefit správnou diagnózu na poprvé.
Jako první jsem s oteklými koleny zamířila na ortopedii. V kolenou mi tenkrát paní doktorka objevila výrůstky, které měly způsobovat problémy s koleny. Naštěstí to byla odbornice na svém místě a napadlo ji odebrat mi krev. Z té už se potom zjistilo, že se jedná o revma. Moje první diagnóza byla smíšené onemocnění pojiva.
Byl zmíněný moment začátkem revmatu nebo jak to vlastní celé začalo?
Úplně prvním, ale tehdy neuvědomovaným momentem bylo bělání prstů. Jeden letní den jsem se šla koupat do bazénu a když jsem vylezla ven, měla jsem ruce úplně bílé. Objevovalo se to pouze občas, takže jsme to neřešili. Impulz celou věc řešit dodat již zmiňovaný moment, když mě začala bolet kolena.
Zveme vás zúčastnit se jedinečné konference Pro zdraví ženy. Vstupenky jsou dostupné zde.
Hlavním nepřítelem všech revmatiků je stres. Zátěžové situace dokážou člověka dostat do nepoužitelného stavu. Co vám pomáhá v boji se stresem?
Já osobně jsem velký stresař. Časem jsem se však naučila nepodstatné věci vypouštět. Paradoxně mě to naučila právě nemoc. Když člověk onemocní, začne si uvědomovat pomíjivost života. Proto s oblibou říkám, když nejde o život, nejde o nic. Nebudu vám ale lhát, že se sem tam do nějakého stresu nedostanu. Když k tomu dojde, snažím se řešit věci s chladnou hlavou a hodně odpočívat.
V rámci duševního i psychického zdraví, snažíte se vědomě stresu vyhýbat nebo máte techniky, které vám pomáhají zvládat stresové situace?
Pracuji jako učitelka, tudíž tady není moc prostor k vyhýbání se stresu. 🙂 Ve zvládání stresu mi pomáhá čas strávený se svými domácími mazlíčky. Jsou to nejlepší terapeuti ze všech!
Kromě artrídy máte také vzácný Raynaudův syndrom. Jak se projevuje?
Raynaudův syndrom je onemocnění cév. Jestliže začnu pociťovat chlad, stáhnou se mi malé cévky v rukou a ty se mi odkrví. Ruce mi ve většině případů celé zbělají a jsou necitlivé. V posledních letech se mi začaly odkrvovat i prsty a plosky nohou. Je to velmi omezující a bolestivé onemocnění, které zatím moderní věda neumí vyléčit.
Založili jste Instagramový profil, kde velmi otevřeně mluvíte o reumu. Proč jste se rozhodli „jít s kůží na trh“?
Je to něco, co mi chybělo, když jsem sama onemocněla. Řekla jsem si tedy, že to usnadním dalším pacientkám a založím revmaholku. Také se snažím šířit osvětu mezi širokou veřejnost. Revmatoidní artritida je strašně podceňované onemocnění, o kterém se moc neví.
Prý revma víc dává než bere. Co osobně dala vám?
Ano, to je pravda. Dala mi střízlivý pohled na život. Ukázala mi, kteří lidé jsou v mém životě správně a kteří ne. V neposlední řadě jsem díky ní poznala spoustu inspirativních lidí.
Na vašem profilu najdeme, že chronické onemocnění vám ukáže, kdo vás má opravdu rád a jak jste ve skutečnosti silný.
Je to tak. Když jsem onemocněla ukázali se praví přátelé a vaši sílu prověřuje revma denně.
Vy jste učitelkou na základní škole. Jak ovlivňuje revma vaši práci?
Většina revmatiků není schopna pracovat na plný úvazek. Já jsem od dětství bojovník a snažím se fungovat tak, že prozatím revma moji práci výrazně neovlivňuje.
Přijali jste výzvu stát se ambasadorkou konference Pro zdraví ženy. Jaký máte vy sama vztah ke zdraví a prevenci?
Já sama si svoje zbytky zdraví střežím jako poklad a prevence je pro mě důležitou součástí. V rámci prevence navštěvuji několikrát do roka mnoho specialistů a to je podle mě správná cesta.
Setkáváte se často s reakcemi typu“ Tak mladá a revma? To není možné!“?
Denně! Předsudek, že revma mají pouze staří lidé přetrvává ve společnosti strašně dlouho. I proto se snažím ukazovat a hlásat, že revma není nemoc starších.
Jaké tři věci by neměla zanedbávat žádná žena v péči o své zdraví?
Určitě prevenci, péči nejen o fyzické ale i duševní zdraví a zachovávání si zdravých mezilidských vztahů.
Co vám pomáhá v těžkých chvílích? Máte nějaký oblíbený citát/motto/knihu?
Z těžkých chvil mě dostává moje rodina, domácí mazlíčci a radost z práce s dětmi. Oblíbený citát, který jsem již výše zmínila je ,,Když nejde o život, jde o nic!“
Děkuji pěkně za rozhovor.
Zdroj foto: archiv B. J.