Pro každého z nás jsou zřejmě hned na první dobu ztělesněním roztomilosti koťátka. Takovým tím signifikantním, příznačným symbolem, který si vždy spojíme s konkrétní lidskou vlastností, často přeneseně na nějaké zvíře: roztomilost = koťátka, slizkost = hadi, vychytralost = lišky, těžkopádnost = slon…

Všichni, kdo mají doma kočku nebo kocourka v pokročilejším věku vědí, že i tito zvířecí senioři a seniorky si čas od času vzpomenou na své koťátkové časy a schuti si zaskotačí.

Zamysleli jsme se ale někdy, proč je to tak, proč je pro nás roztomilost koťátek, koček i kocourků tak neodolatelná? A proč většina lidí nejenom koťátka, ale i kočky a kocourky miluje a zbožňuje?

Kdy se kočky rozhodly žít s lidmi?

Historie soužití lidí s kočkami a jejich domestikace sahá přibližně 10 000 let zpátky na ose času. To na Blízkém Východě začal přerod lidí, lovců a sběračů na pěstitele.

Vznik a postupný rozvoj zemědělství, pěstování rostlin i chovu domácích zvířat položil základy příznivých podmínek domestikace koček.

Malé hlodavce totiž nalezli vítané zásoby potravy všude tam, kde lidé uskladňovali sklizeň toho, co dopěstovali. Inu a kočky brzy přišli na to, že v blízkosti lidí budou mít vždy dostatek potravy.

Kočky se tak postupně stali vítanými pomocníky lidí a užitkovými zvířaty, protože pomáhaly lidem lovit hlodavce.

Přerod koček z užitkových zvířat na domácí mazlíčky začal teprve před několika staletími, kdy s průmyslovou revolucí nastal ústup od venkovského způsobu života.

Výjimkou byl ale Egypt.

Kočičí bohyně

Ve staroegyptské mytologii byla bohyní plodnosti, půvabu, smyslnosti, rodiny a ochránkyní lidstva kočičí bohyně Bastet.

Byla zobrazována jako žena s kočičí hlavou nebo kočka. Její kult dosáhl vrcholu přibližně tisíc let před Kristem, kdy bylo podle ní pojmenováno město Bubastis – v překladě Dům Bastet.

Laskavá Bastet byla i ztělesněním rafinované ženskosti. Protože tak, jako u každé ženy či kočky, v jejichž podobách byla zobrazována, i u Bastet se za klidem a laskavostí skrýval nevyzpytatelný temperament. Který ji mohl proměnit i v obávanou šelmu.

Bastet byla – podobně jako bojechtivá lví bohyně Sachmet – symbolem ideální ženy. Zároveň přitažlivé i nebezpečné, matky, přítelkyně i milenky, která mohla být něžná i krutá.

Zobrazování bohyně Bastet jako kočky vedlo k přesvědčení, že jakákoliv žijící kočka může být převtělením Bastet, což učinilo všechny kočky posvátnými zvířaty. Jakékoliv ublížení kočce se považovalo za urážku a ublížení bohyně Bastet a úmyslné i náhodné zabití kočky bylo trestáno smrtí.

Úmrtí domácí kočky přirozenou smrtí znamenalo pro všechny členy staroegyptské domácnosti dlouhé období smutku. Jeho délka se měřila časem, za který jim úplně dorostlo obočí, které si na znak smutku oholili.

Egypťané, kteří měli výsadu být mumifikováni, si brali do hrobek i své mumifikované kočičí miláčky. Ti méně majetní dávaly své domácí kočky po smrti taky mumifikovat a pohřbít na kočičích hřbitovech.

Zbožňování koček lidmi má tedy pradávnou tradici a naše kočičky svým způsobem zbožňujeme dodnes.

Kolik koček s námi žije?

Zřejmě jste v nějakém filmu či animáku zaznamenali obvykle starší paní, která dovolila kočkám, aby si zabydleli její domácnost. Ne dvěma nebo třem kočkám, ale desítkám koček…A možná takovou „kočičí královnu“ znáte i v reálném životě. Chovat v domě nebo dokonce bytě desítky koček je ale chovatelský, hygienický i zdravotní extrém. Běžným standardem v lidské domácnosti je jedna nebo dvě kočky.

Globální odhad populace domácích koček se hýbe kolem 200 milionů. V USA žije v lidských domácnostech kolem 85 milionů koček a mnohé jsou považovány nejenom za domácí miláčky, ale za vážené a milované členy rodiny. Američané chovají doma více koček než psů.

Podle loňské statistiky Evropské federace výrobců krmiv pro domácí zvířata FEDIAF žije ve 41 Evropských zemích 299 milionů domácích miláčků. Nejvíce je koček – 108 milionů, psů chovají Evropané a Evropanky 90 milionů.

• největší podíl domácností s alespoň jednou kočkou je v Rumunsku, Polsku a Lotyšsku
• největší populace koček – až 14,9 milionů – žije v německých domácnostech
• přibližně 1,4 milionu koček žije v českých domácnostech, což nás radí na 17. místo evropského řebříčku
• alespoň jednu kočku vlastní 23 % českých domácností
• nejoblíbenějším domácím miláčkem je v Česku pes, s podílem domácností s alespoň 1 psem jsme se 42 % na 4. místě v Evropě

Miliony lidí na celém světě i u nás mají své důvody, proč kočky milují, dovolili jim žít ve svých domácnostech a přijali je za milované členy rodin.   

Proč kočky milujeme a zbožňujeme?

A proč ne? – určitě zakontrují protiotázkou všichni milovníci a milovnice těchto tvrdohlavých, na první, druhý i všechny další pohledy líných, nezkrotných i nezkrotitelných, vybíravých, rozmazlených, nevděčných domácích mazlíčků s ostrými vysouvacími drápky a zoubky.

A přidají přesvědčivý výpočet důvodů pro lásku k malým mrštným šelmičkám se sedmi životy, které se rozhodly, že budou našimi domácími mazlíčky.

Pokud máte doma svůj vlastní klon Garfielda, archetypu všech domácích kocourů, zřejmě víte, o čem budeme psát. A určitě to minimálně tušíte, pokud doma chováte svůj vlastní klon kočičí bohyně Bastet.

Všichni, kteří kočky nemusí, přidají do výčtu jejich vlastností i ty, které se staly zaužívanými frazeologizmy. A některé z nich nejsou velmi lichotivé.

• kočičí pohyby jsou ty vláčné
• kočičí chůze je lehká a tichá
• kočičí muzika je falešná
• prskat jako kočka – zuřivě nesouhlasit
• být pro kočku – nestát za nic
• lísat se jako kočka – úlisně se vtírat do něčí přízně
• být falešný jako kočka – chovat se neupřímně, zrádně, i když naoko přátelsky
• číhat jako kočka na myš – vyčkávat na někoho chybu nebo selhání, připraven následně zaútočit
• být mrštný jako kočka – být velmi obratný, mrštně, obratně se pohybovat
• hrát si s někým jako kočka s myší – zlomyslně někoho trápit, krutě si s někým pohrávat
• mít oči jako kočka – velmi dobře vidět, i ve tmě, všeho si všimnout, mít zelené oči a číhavý pohled
• příst jako kočka – být nadmíru spokojen a svou spokojenost dávat najevo
• svítit očima jako kočka – být naplněn radostným očekáváním

Kočky možná navzdory své povaze, ale spíše snad právě proto, jaké jsou sebestředné a svéhlavé například ve srovnání se psy, jsou se svými dalšími vrtochy mnohým z nás velmi blízké.

Pro miliony lidí na celém světě jsou kočky často jedinými společníky, se kterými si rozumějí zřejmě i víc než s lidmi.

A mají je rádi často až tak, že je zbožňují.

Láska lidí ke kočkám z pohledu vědy

Dovolím si předpokládat, že všichni vědkyně a vědci, kteří se usilovali přijít na kloub tomu, proč milujeme nebo i zbožňujeme naše domácí miláčky, nějaké ty zvířátka doma měli. Možná v dětství a snad i v dospělosti.

A svým studiím a výzkumu se věnovali nejenom z toho principiálního, vědeckého, objektivního hlediska, ale i z čiré zvědavosti pramenící z dennodenního spolužití se svými domácími mazlíčky. A své vědecké práci se věnovali s láskou, pramenící v lásce k těm živým tvorečkům.

Podle britsko-italské studie z roku 2014 si nemůžeme pomoci při vnímání koček jako roztomilých zvířátek i pro vlastnosti, které mají společné s malými dětmi: hravé chování, rozzářené velké oči a jiné neodolatelné projevy.

Celý soubor infantilních dětských projevů je evolučně významným a prospěšným spouštěčem pomáhajícím rodičům naskočit do levelu péče o své potomky. No a když kočky dělají v podstatě totéž jako naše ratolesti, člověk se prostě o ně nemůže nepostarat.

Dalšími střípky mozaiky přitažlivosti koček pro lidi jsou jejich bezuzdná energie nevěnovaná lovu, ale jeho zástupné činnosti – hře, a jejich nevědomý komediální talent.

Autorka výzkumu popisujícího obzvláště zvláštní vazbu mezi vysoce emocionálními lidmi a kočkami, Dr. Patricia Pendry z Washingstonské státní univerzity popsala neodolatelnost chování koček pro některé lidi takto:

„Jemné a mírně nepředvídatelné reakce, které nám kočky poskytují, nám dávají i dojem, že jsme vybráni nebo vnímáni jako „speciální“, když na nás kočka reaguje. Také věřím, že jelikož odpověď má tendenci trvat trochu déle, než se objeví, jsme uchváceni touhou vědět, co kočka udělá. A protože povaha a načasování jejich jednání jsou méně předvídatelné, můžeme zůstat uchváceni téměř návykovým způsobem, protože to předení, to speciální otírání může být hned za rohem.“

No a víte, jak vám kočka dá nejlépe najevo svoji oddanost? Svou přítomností, tím, že je s vámi. Navzdory tomu, že její přirozenou živočišnou vlastností spíše spojenou s instinktem je plachost a to, že se drží dál od člověka, kterého se obává nebo o kterého se nezajímá.

Co nám dávají naše kočky?

Určitě to není bezvýhradná, až slepá láska a již vůbec ne podřízený vztah „pán a jeho zvíře“, jak je to u většiny psích plemen chovaných lidmi.

U koček je to často spíše naopak a my jsme ti, kteří sloužíme našim kočičím bohyním nebo líným Garfieldům…

A pokud nežijeme někde na farmě nebo na samotě u lesa, tak ani s těmi hlodavci nám moc nepomohou.

Možná je to k nevíře, ale naše kočičky mají i blahodárné vlivy na naše zdraví.

• pro mnoho osamělých lidí je právě kočka ten správný domácí miláček, se kterým se necítí tak samotní a ztraceni, protože vyžaduje jejich pozornost a péči
• podle amerického výzkumu z roku 2009 lidé, kteří vlastnili kočku, měli nižší riziko úmrtí na infarkt myokardu a další kardiovaskulární onemocnění včetně cévní mozkové příhody v porovnání s těmi, kteří kočku nevlastnili
• až 93,7 % respondentů britského průzkumu uvedlo, že vlastnictví kočky považuje za prospěšné pro jejich duševní zdraví
• američtí vědci a vědkyně již před 24 lety zjistili, že děti vychovávané v domě se dvěma či více psy nebo kočkami během prvního roku svého života, mohou mít nižší pravděpodobnost vzniku alergických onemocnění ve srovnání s dětmi vychovávanými v domácnostech bez domácích zvířat

Naše kočky jsou doslova živými antistresory a to, že nám dovolují o ně pečovat, poskytují náklonnost, věnují pozornost, poskytují zábavu a zmírňují osamělost má na nás pozitivní psychologické účinky.

Ideální stav soužití člověka s kočkou nastává v případě, kdy jsou výhody vzájemné, když se naši mazlíčci u nás cítí bezpečně, pohodlně a sdílejí s námi i pocit sounáležitosti.

Těšme se tedy v první řadě z toho, že naše kočky jsou blahosklonně ochotny žít spolu s námi v jedné domácnosti. Usilujme se porozumět jemným, podle mnohých odbornic a expertů až decentním, rezervovaným náznakům či signálům toho, že nás naši malí tygříci a tygřice milují.

A važme si toho, že naše kočičky a kocourci, jejich láska a to, že žijí s námi, má na naše fyzické i psychické zdraví pozitivní efekty.

Mnohým dalším zajímavým a možná i nečekaným vlivům našich koček na naše zdraví se určitě pověnujeme někdy příště.

Pro dnešek ukončíme naše kočičí pojednání slovy moudrého Groucho Marxe:

„Pokud vám přes cestu proběhla černá kočka, znamená to jenom to, že někam spěchala. “

Ján Schneider

foto: Wikimedia, pixabay, pexels